horror | psycho & the birds

1. května 2018 v 14:14 | alienee |  alienee goes to the movies
Po jisté... měsíční neaktivitě už po několikáté vstávám z mrtvých a přicházím za vámi, tentokrát s dalšími hororovinkami.

Dnes tu máme dva horory, které nám z knižních předloh převedl na filmová plátna jeden velmi známý, nezapomenutelný pán. Herce nazýval dobytkem a stejně tak s nimi i zacházel, neměl zrovna v lásce ženy (až na tu jeho osudovou) a do hlavních rolí obsazoval inteligentní, krásné blondýnky, které ať už jako postavy ve filmu nebo jako herečky, pěkně potrápil. Jeho krátké povídky musely v 50. a 60. letech ovládat většinu amerických televizí.

A jakže se ten pán jmenuje? Alfred Hitchcock, The Master of Suspense. Z jeho mistrovských děl si dnes představíme dva nezapomenutelné horory, které se dost možná postaraly o noční můry našich babiček i rodičů.

Psycho (1960)
 

drawing | john constantine

30. března 2018 v 14:54 | alienee |  about a soul
Dostala jsem constantinovskou náladu. Po několika letech jsem se opět zaregistrovala do knihkupectví, jelikož jsem zjistila, že tam mají vlastně spoustu komiksů, ke kterým bych se asi ještě dlouho nedostala. Momentálně si tedy postupně půjčuji díly Sandmana a nadále se chystám ještě na Lucifera a Constantina.

Nechala jsem se unášet úžasnými příběhy Sandmana, když v tom se tam najednou objevil John Constantine! A taky se zmínili o Justice League. Constantine se objevil po boku Snu z rodu Věčných neboli Morfea neboli Sandmana neboli tisíce dalších jmen po celou jednu kapitolu. Jen z takové maličkosti jsem byla tak šíleně nadšená a hned vzápětí mě to nadšení vyděsilo, protože mi znovu došlo, jak moc žiju těmi nereálnými světy.

Constantinova krátká přítomnost v komiksu mě nadchla natolik, že jsem hned na druhý den přemluvila rodiče a večer jsme se společně podívali na filmového Constantina z roku 2005. Hraje ho tam Keanu Reeves. Ten film jsem dřív zbožňovala, pak jsem musela zase pozapomenout. Myslím, že to ale bylo poprvé, kdy jsem se na něj dívala společně s rodiči.

Hned jsem začala vzpomínat na seriálového Constantina, ten se mi taky moc líbil a myslím, že Matt Ryan se na tu roli hodil víc než tehdy Keanu a celkově byl seriálový Constantine podobnější komiksu, než filmový. Ale Reevse miluju a stejně byl v tom filmu skvělý.

Pár dní to tedy bylo takové Sandman tady, Sadman tam, Constantine tady, Constantine tam... Dokonce jsem si vzpomněla na jednu starou kresbu a chtěla jsem se o ní podělit i tady na blogu. Kresba se skrývá někde v půlce článku až pod nějakým nostalgickým textem. Jen proto abych vás hned tak nevylekala. Už přece víte, že mi dělá problém kreslit vlasy a před dvěma lety to bylo ještě horší...

Drive

20. března 2018 v 18:34 | alienee |  alienee goes to the movies
Proč nezačít rovnou kapkou upřímnosti? Upřímně jsem vás tady nechtěla zasypat hned několika filmovými články, a tak jsem jen přemýšlela, o čem jiném bych teď mohla napsat. Ne že by nebyly nápady, ale realizace tečh nápadů... to už je horší. Zatímco v lednu jsem koukala ve znovuobnovené hororové náladě na jeden horůrek za druhým - a vydala jsem tehdy i hororovinky - únor jsem proseděla u norského seriálu Skam, o němž jsem také napsala, a od začátku března sleduju různé filmy, jako o závod a navíc se do kin blíží Avengers: Infinity War, tudíž jsem převážně v té filmové náladě a mám chuť spustit na vás šílenou lavinu skvělých filmů, co mě zaujaly. Jsem lehce ovlivnitelná osoba, já vím :D

Ale když teprve zveřejňuju druhý filmový článek po sobě, tak snad můžeme říct že se opravdu krotím :D

Posledně jsme zavítali do poklidné severní Itálie v 80. letech a pozorovali kouzlo první lásky. Dnes ale budeme doprovázet bezejmenného řidiče na jeho nelehké cestě...

 


Call Me By Your Name

10. března 2018 v 18:05 | alienee |  alienee goes to the movies
Březen jsem započala shlédnutím italsko-(francouzsko-brazilsko)-amerického filmu, který vyšel v roce 2017, ale u nás se do kin dostává až koncem letošního března. Už jen název filmu se mi snad navždy vryl do paměti.

Call Me By Your Name.

Nádherný snímek, po jehož shlédnutí mě ještě po devíti dnech sžírají všechny ty emoce - hezky zevnitř a zaživa. Nejspíš bych si ani neodpustila, kdybych se zde o Call Me By Your Name nezmínila... třeba by se mohl najít někdo, komu by se film také zalíbil...

Děj nás zavede do Itálie roku 1983, kde budeme moct za horkých letních dnů sledovat nepříliš obyčejný příběh o první lásce...


Four Past Midnight 1 | Stephen King

1. března 2018 v 10:28 | alienee |  books
Pokud něco opravdu není jednoduché, tak je to boj proti vlastní lenosti. Ale pravděpodobně se mezi temnými časy zírání do stropu a přemýšlení o ničem jednou za čas objeví i ty světlounké chvilky odhodlání něco dělat. Něco si přečíst. Zacvičit si. Přestěhovat nábytek v pokoji. Proódina, dokonce se i učit!

A tak jsem v tom urputném soupeření s leností přešla ke své knihovničce ruku slepě natahovala po kingovkách. Vytáhla jsem druhou knížku, kterou po slepu nahmatala - první totiž bylo Osvícení, které jsem už četla. Rozsvítila jsem slaboučké světlo a téměř jsem po celém dni stráveným v šeru mého pokoje oslepla.

A bylo to tady. Už jsem se zase nechala vtáhnout do Kingova světa bez šance na únik.

○○○

Four Past Midnight, aneb Čtyři po půlnoci, je soubor čtyř novel Stephena Kinga - Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes. Zatímco původně jsou všechny čtyři povídky pohromadě v jedné knize, v České republice máme Čtyři po půlnoci rozdělené na dvě části po dvou novelách. Všechny povídky spadají pod žánr hororu.

Zatím jsem měla čest pouze s prvním dílem, tedy s Časožrouty a Skrytým oknem do skryté zahrady. Určitě mám v plánu dostat se někdy i k druhému dílu, ale do té doby mám v plánu s chutí se prokousávat dalšími kingovkami (a jako další chod můžeme nabídnout Zelenou míli).

Kam dál