horror | It - Part 1: The Losers' Club

30. září 2017 v 14:28 | alienee |  alienee goes to the movies

It - Part 1: The Losers' Club (2017)

Uběhlo již 27 let od doby, kdy to poprvé napadlo filmová plátna. Letos se to opět probudilo ze svého spánku a už má hlad.
Chcete balonek od tančícího klauna Pennywise? Nakonec se stejně všichni budeme vznášet!

○○○

Do sedmého září jsem odpočítávala dny, poctivě den za dnem, už od doby co bylo datum zveřejněno. Když se na něco tolik těšíte, jako já se těšila na To, je zde vyšší pravděpodobnost, že se vám někdo tam nahoře pokusí vysmát do ksichtu (ach Loki, ty zatracený starý vtipálku, tos trochu přehnal, nemyslíš?). Naštěstí byla moje duše spasena, přestože až 20 dní po premiéře. A počkat - Loki, tos zamýšlel? Kino jsem navštívila s kamarádkou 27.9. Ta symbolika sedmadvacítky je geniální!
A v jakém stavu jsem z kina vycházela? Naprosto uchvácena...


Nejdříve vám vysvětlím můj dojemný příběh o dávné lásce k It.
V útlém dětství jsem si našla blízký vztah k hororům. Buďto jsme se tajně dívali na horory s bratranci ve staré zaprášené dílně našeho dědy, nebo jsme se s kamarádkou vyratily našim rodičům - kteří byli dost zaneprázdění svými řečmi dospěláků a nehrozilo, že by nás přišli zkontrolovat, jestli si hrajeme na playstationu nebo hrajeme v kuchyni ruskou ruletu - a pustily jsme si jeden z hororů, co jsme zrovna našly.
Myslím, že na It z roku 1990 jsem se dívala právě s bratranci, ale na okolnosti jsem zapomněla, do hlavy se mi vryl hlavně film. Film, který mě donutil bát se klaunů, film díky kterého jsem nemohla spát, film který jsem v té době příliš nechápala, ale stejně se stal jednou z mých dětských srdcovek.
Knižní předloha mistra Kinga se už čtvrtým rokem pohybuje na mém seznamu dárků na narozeniny a Vánoce - vzhledem k tomu, že takový seznam nemá více než čtyři položky a většinou to stejně jsou knížky, je zvláštní, že rodiče ještě netrklo, jak moc tu knihu chci... snad letos?


A teď už zpátky do součastnosti. Na remake jsem se těšila neskutečně, i přes cynický pohled na většinu současných hororů. Nejvíce jsem se bála, že to bude opravdu strašné a naprosto to zostudí knížku, film z devadesátýho, i samotného mistra Kinga. Trailer mě ujistil o opaku. Stephen King mě ujistil o opaku, když řekl, že film předčil jeho očekávání.
No... a předčil i ta má.

Už v prvních pár minutách filmu mi lehce zaslzely oči dojetím - to se během filmu ještě párkrát opakovalo. Ta úvodní scénka s Billem a jeho mladším bratříčkem Goergiem byla krásná a díky roztomilosti této scénky bylo ještě smutnější kam to spělo... Celkově se moje pocity během filmu rychle střídaly a vzájemně prolínali - dojetí, humor, napětí a spousta odchylek a kombinací těchto pocitů. Dokonce se vyskytly scény, u nichž jsem se cítila naprosto nepříjemně a rozhodně se netýkaly nějakých jumpscare nebo gore nebo prostě klauna. Nepříjemně mi bylo z otce Beverly a Henryho Bowerse - leadra 'Bowersova gangu', který neustále šikanoval naši partičku loserů. A když říkám nepříjemně, tak opravdu sakra nepříjemně.
A co se Pennywise týče... Bill Skarsgard se stal perfektním Pennywisem. Jeho hlas (moment, kdy jsme se s kámoškou rozplývaly, jak roztomilé bylo, když s malým Goergiem dělali "Pop! Pop! Pop!") byl tak perfektní. Jeho hereckéké schopnosti byly tak perfektní. Jeho... podivínské schopnosti byly tak perfektní - nechtěl, aby se na klauna používalo CGI, takže ve scénkách, kde CGI nebylo nutné, na sibě měl pouze kostým a make-up, ten úsměv i šilhání očí, to jsou jeho výjimečné schopnosti. Ale opravdu - kdo by tohle dokázal napodobit? Billovi taky patří úcta už jen za ztvárnění Pennywise. Takové role nikdy nejsou jednoduché a můžou špatně zapůsobit na psychiku herců. Bill měl například během natáčení hrozné noční můry. Přesto se však zúčastní i natáčení druhé části.

Možná hraje Pennywise, ale v reálu je absolutní cutiepie


U It jsem strašně háklivá na jednu věc: lidi by se na to neměli dívat, jako "jen na horor". Není to jen horor. Už jen tím jak nám film promítá příběh, jak se pracuje se strachem a jak má působit na diváky stejně jako působí na postavy.
Příběh je kvalitní. To je důležité. Není to nic jednoduchého: Přestěhovali jsme se do baráku, něco je v něm špatně, á straší tu, á půlka mojí rodiny je mrtvá, á laciná lekačka, á další laciná lekačka, á i přes své stupidní chovaní a myšlenkové pochody žiju jupi jej á.
Stephen King je legendární už jen tím, jak rozepisuje psychologii každé postavy a vdechuje život každé stránce ve svém imaginárním světě. Do filmu sice jeho rozsáhlé psychologické odchylky zasadit nemůžete, ale stejně to musíte natočit tak, aby postavy byly svým způsobem reálnější než diváci. UCož určitě není nic jednoduchého, ale povedlo se.
Není to 'ten horor o klaunovi' - jak věčně slýchávám v autobuse. Je to příběh dětí, přátel, které spojuje hlavně útěk před šikanou od starších kluků. Příběh o tom, jak se tyhle děti zapletly také s něčím, s čím by se žádné dítě zaplést nemělo. Je to o překonání těch největších strachů, jaké jako dítě jen můžete mít.


It je prostě... moje láska. A remake dokonce předčil minisérii z 1990. Takže je to ještě větší láska než kdy dřív.

Ani neumím vyjádřit, jak se těším na druhou část. Bojím se očekávat stejný výkon jako u první části, protože tihle dětští herci měli takové kouzlo (obzvlášť Finn alias Richie,prostě naše malá hvězdička) a neumím si představit, že by celý film měl být s jejich dospěláckou verzí - asi jsem si zvykla, že v It 1990 se prolínalo právě jejich dětství s dospělostí. Ale co už, člověk musí věřit v nejlepší výsledek ^^


A co vy? Byli jste na It v kině, viděli film z roku 1990, nebo četli knihu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 30. září 2017 v 14:38 | Reagovat

Pěkný blog

2 Siren Siren | E-mail | Web | 2. října 2017 v 12:23 | Reagovat

Knihu jsem nečetla a starý film neviděla. Těším se až se dostanu k novému filmu, na to se ráda podívám a po tom co jsi sem rozepsala jsem ještě více zvědavá. :)

3 alienee alienee | Web | 2. října 2017 v 16:35 | Reagovat

[2]: Doufám, že tě film nezklame - snad potom dáš nějak vědět, jak se líbilo/ nelíbilo? :)

4 Junny Junny | Web | 13. listopadu 2017 v 18:20 | Reagovat

Mala som záväzok prečítať knihu - dostala som ju v júni (červnu) na narodky - do premiéry filmu. Nepodarilo sa, knihu som dočítala asi dva týždne neskôr, ale film mi veľa neprezradil z toho, ako kniha skončí, keďže film je delený na Loosers Club a potom na After 27 years. Kniha sa krásne prelína, začína tak ako film - malý Bill a malý Georgie. Postupne kniha prechádza do dospeláckeho deja, kde oni spomínajú na to, ako boli deti a čo sa dialo... Je to geniálne a fakt, že samotný autor King prehlásil, že druhú knihu s príbehom o Pennywisovi nenapíše, pretože sa ho bojí, hovorí za všetko. TO je kniha (aj film) ktorý rozhodne patrí medzi moje naj. A ktoré by mal vidieť a prečítať každý (aj keď kniha má 1050 strán).

Prejdem ešte k tomu čo si písala ty u mňa, ohľadom tej zdravej stravy... :)
Je dosť dôležité sledovať čo ti chutí, čo je v sezóne a čo sa oplatí. Zelenina je vo všeobecnosti nízko kalorická (stiahla som si kalorické tabuľky, tak mám ako-taký prehľad). Ovocie obsahuje veľa cukru. S ním opatrne a neprekombinovať ho. Zelenina tiež sa nedá jesť hoc-aká s hoci-čím. :) Všetko sa to človek časom učí a ja si googlim na nete, stiahla som si aplikáciu Tasty, kde sú extra rýchle a super chutné recepty. Veľa si ich upravujem podľa toho, čo si môžem dovoliť, lebo všetky tie ich bio srandy sú neskutočne drahé. Jednoducho, základ je chcieť a skúšať. Zvyšok príde samo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama