Říjen 2017

sleepy hollow | gloomy days with mr. crane

28. října 2017 v 22:40 | alienee |  net•flix•ing
Pořád jsem si nadšeně říkala, kolik článků tento týden vydám a přitom...
Přežila jsem asi ty nejponurejší narozeniny - přítel nemocný, oslavu s kamarádkami jsem musela zrušit a to jsou prostě lidi, na kterých jsem závislá, takže jejich absence v prázdninových dnech na mě nepůsobí nejlíp. Ale v těch světlejších chvilkách se culím s jeho růží v ruce a vesmírným dárkem na stole, protože i přes nemoc mi přišel popřát alespoň do dveří - což je pěkné, ale co bych dala za to, abychom tu oba zdraví mohli společně trávit čas v našem alternativním vesmíru.

Chtěla jsem si s touto pochmurnou náladou spočinout u oblíbeného Sleepy Hollow od Tima Burtona. Jenže nakonec jsem skončila u seriálu Sleepy Hollow. Takže jsem přecejen trávila pár dní s Ichabodem Cranem, přestože trošku jiným, než na jakého jsem byla doposud zvyklá.

Třeste se, bojte se. Alienee si našla další seriál na fangirling.


drawing | ragnar lothbrok

22. října 2017 v 18:05 | alienee |  drawings
Něco mě strašně táhne na sever. Ke krásné přírodě, zajímavé historii a ještě zajímsvější mytologii. Seriál Vikings jsem si tedy okamžitě naprosto zamilovala - při prvním pohledu. Stějně tak i Ragnara. Travis Fimmel ho zahrál neuvěřitelně. Ragnarovo charisma, touha po vědění, zvídavost, odhodlanost a otevřenost novým věcem... A Ódine! Ty jeho proslovy! Ty mám nahrané jako mp3 soubory a zařazené do některých svých hudebních playlistů, protože se jich nemůžu nabažit a občas prostě potřebuju nějaký ten ragnarovský motivační proslov, abych se vůbec vyhrabala z postele a doplazila do školy.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy se Ragnar stane mou další obětí...

japanesse urban ledends - toilet edition

17. října 2017 v 18:50 | a1ienee |  auntie alienee's good night stories
Jedná se sice o další přesun z blogu minulého, kde jsem článek vydala minulý rok na halloween (což mi připomíná, že
kdybych se nepřestěhovala tady, měl by blog tři roky, wohoo). Původně jsem chtěla napsat o pár náhoných japonských legendách a když jsem si ty legendy tak procházela, narazila jsem na prvek, co se tam objevil vícekrát. Záchody...

Mužská populace se často pozastaví nad jednou celosvětovou záhadou... Proč chodí holky na záchod minimálně po dvou... po třech... po dvaceti? Tahle záhada někdy bývá dramatizována natolik, že vznika
jí meme obrázky, kde žena v restauraci oznámí partnerovi, že si zajde na dámy a společně s ní se zvedne celé ženské osazenstvo restaurace.
Tímto tajemství se také poněkud zabývala J. K. Rowlingová - díky ní jsme přišli na to, že když jde dívka na záchod sama, napadne jí trol, ovládne jí Voldemort nebo bude zakletá.
A co na to Japonsko? Ha! Ti se báli chodit na záchod dřív než Rowlingová...


říjnové žvástíky

16. října 2017 v 17:02 | alienee |  wibbly wobbly...
Víte co je jedna z mnoha a mnoha věcí, co mám na podzimu a zimě nejraději? Východy slunce. Do školy vyrážím po šesté hodině. Když vycházím z domu, obloha je tmavě modrá, špatně rozpoznatelná od černé, ale mezi stromy z protějšího lesa můžu vidět, jak přechází do fialové. Dojdu na zastávku. Nastoupím do autobusu hned za řidiče, jen abych mohla pokračovat v pozorování nebe. Momentálně je nekrásnější, když projíždíme mezi poli - za jedím polem vidíte stromy obalené hustou mlhou a na polích se prochází srnky a králíci. V tu chvíli se mezi fialový přechod po tmavě modré začíná trhat na sytě rudé cáry. Krásný výhled zmizí, jakmile sjedeme z kopce a pak je pryč úplně. V zimě zase bude nejlepší výhled, asi pátou zastávku od mého domova, opět na kopci. Tam jde vždy vidět celý nádherně rudý kotouč.
Tak krásné svítání prostě na jaře a v létě nestíhám, alespoň na podzim a v zimě si jej můžu vychutnat naplno.

horror | celebrate friday the 13th in camp crystal lake

12. října 2017 v 17:47 | alienee |  alienee goes to the movies
Když už tu zítra máme ten pátek třináctého, proč se rovnou na chvilku nevydat do kempu Crystal Lake?

Však víte - krásná klidná příroda, jezero obemknuté majestátnými stromy... můžete si zaplavat, jen tak posedávat na molu, bavit se s přáteli, utíkat před psychopatem, co vás nahání s hokejovou maskou na ksichtě a mačetou v ruce a nebo třeba jít na piknik.

Jak vidíte v tomto kempu se nudit nebudete...


defenders | the devil of hell's kitchen

9. října 2017 v 17:34 | alienee |  net•flix•ing
Daredevil, první dílek do skládačky Defenders, je jedním ze seriálů, na které se můžu dívat pořád. Teď v září jsem se na první sérii dívala po čtvrté - proč se přece věnovat těm seriálům, které teprve chci začít sledovat, když se můžu na svoje seriálové favority kouknout už po kdovíkolikáté?
A ani napočtrvté mě Daredevil neomrzel. Původně jsem chtěla napsat článek jinak a taky až poté, co se znovu podívám na druhou sérii Daredevila, ale mezitím se ještě (opět) dívám na Jessicu Jones - jsou to marvelovky, tak pěkně chronologicky! :D Ale určitě se tu ještě v budoucnu s Daredevilem ozvu a snad v odlehčenější formě, než je tenhle... zvláštní mišmaš názorů?


Roanoke

8. října 2017 v 14:29 | a1ienee |  auntie alienee's good night stories
Tak jo, moje první recyklace článku ze starého blogu - ach ta lenost. Psala jsem to minulý rok, když zrovna vycházela nová série American Horror Story: Roanoke, a přestože mě tato série tolik nechytla, okamžitě se mi zalíbilo téma a začala jsem googlit a googlit a dávat si to dohromady. AHS se svou inspirací ve skutečných vrazích, "zrůdičkách" a podobně mě pokaždé ponouká k tomu, abych si zjistila pár věcí navíc. Ještě, že tak.

Denně se k nám dostávají falešné informace a pokroucené pravdy. Co se s tím dá dělat? Nic. Většinou je hranice mezi pravdou a lží naprosto nerozeznatelná.

Ve školství uváději jako první anglickou kolonii na území dnešní Ameriky Jamestown z roku 1606. Jenže údajně tady jedna anglická kolonie byla už o dvě desetiletí dříve. Kolonie zvaná Roanoke.
Pravdou však je, že kromě pár jmen a špetky písemných svědectví není nic, co by po této kolonii zbylo. Snad jen velký otazník nad jejím zmizením.


drawing | marla singer

6. října 2017 v 15:24 | alienee |  drawings
Zdravím!
Vracím se s další čmáraničkou, která sice opět není aktuální - poslední dobou tolik nekreslím a ještě si nejsem jistá, jestli je vůbec rozumné ukazovat zde toho nepovedeného Ragnara, kterého jsem pár týdnů zpátky konečně dokončila.
Tohle jsem kreslila asi... v dubnu? A opět se jedná o (něco jako) portrét - tentokrát Marly Singer z perfektního filmu Fight Club!