říjnové žvástíky

16. října 2017 v 17:02 | alienee |  wibbly wobbly...
Víte co je jedna z mnoha a mnoha věcí, co mám na podzimu a zimě nejraději? Východy slunce. Do školy vyrážím po šesté hodině. Když vycházím z domu, obloha je tmavě modrá, špatně rozpoznatelná od černé, ale mezi stromy z protějšího lesa můžu vidět, jak přechází do fialové. Dojdu na zastávku. Nastoupím do autobusu hned za řidiče, jen abych mohla pokračovat v pozorování nebe. Momentálně je nekrásnější, když projíždíme mezi poli - za jedím polem vidíte stromy obalené hustou mlhou a na polích se prochází srnky a králíci. V tu chvíli se mezi fialový přechod po tmavě modré začíná trhat na sytě rudé cáry. Krásný výhled zmizí, jakmile sjedeme z kopce a pak je pryč úplně. V zimě zase bude nejlepší výhled, asi pátou zastávku od mého domova, opět na kopci. Tam jde vždy vidět celý nádherně rudý kotouč.
Tak krásné svítání prostě na jaře a v létě nestíhám, alespoň na podzim a v zimě si jej můžu vychutnat naplno.


A víte, co na podzimu příliš nemám ráda? Teda já to vlastně miluju, ale moje peněženka nesouhlasí.
Často musím minimálně hodinu čekat na autobus domů, pokud se mi zrovna nechce jít pár kiláků pěšky přes les. A způsob, jaký trávím čas, když se rozhodnu čekat? Obchůzky všech knihkupectví v okolí. To je špatné. Dřív mi nevadilo koupit sedm knih najednou, ale většinou byly ve slevě. Teď nekupuji ve slevách. Utrácím na Kinga a cokoliv jiného, co mi padne do oka. Dalším problémem je, že má knihovnička je už dlouho přeplněná a povaluje se mi tady momentálně 21 knížeček bez domova. Své oblíbence pokládám, co nejblíž sobě - mistr Neil Gaiman zaujímá místo na poličce (která není tak stabilní, aby tam přišlo více knih) a mistr King se usídlil na psacím stole, kde taktéž hromadím nejnovější přírustky. Zbytek bezdomovných knih je poblíž knihovničky samotné.
Za říjen jsem si koupila zatím šest knih a snažím se jednak plnit své sliby a aspoň v ně trochu věřit - musím brzdit, nebo se ideálně na nějakou dobu úplně zastavit.
No, a kdo jsou ti noví milášci?



Podzim, obzvlášť říjen, mě pokaždé naplní kreativní náladou. Ten pocit zbožňuju. Tedy... až na to, že nejsem schopná tu kreativitu realizovat. Nedokážu se zbavit toho neuvěřitelného úzkostlivého stresu, takže to pokaždé vypadá tak, že se pro něco strašně nadchnu, chrlím ze sebe nápady, lidi, kterým se s těmi nápady svěřuju, absolutně žasnou a podporují mě... a když se - co nejrychleji - odhodlám tu věc zrealizovat, vycítí to jeden mozkomor v mé hlavě a začne ze mě vysávat štěstí. Další mozkomoři to zavětří, jako žraloci krev ve vodě, a za chvilku mám v hlavě celou armádičku nenasytných mozkomorečků. Tenhle stav je velmi snadno rozpoznatelný v reálu - sedím, chvilku prázdně zírám do zdi nebo do země a po nějaké době promluvím, buď k sobě v duchu, nebo k blízké osobě mrtvým monotóním hlasem: "To je blbost". Pokud jsem zrovna sama, nejsem po zbytek dne schopná cokoliv dělat. Pokud nejsem sama, radši změním téma a snažím se půdsobit nemrtvě.
Ale opravdu moc doufám, že letos nevzdám úplně všechno. Včera jsem si během rodiných nákupů, koupila zápisníček. Zatím je na něm nejkreativnější asi ten seznam shlédnutých černobílých hororů... no jo, snad s tím něco udělám. Budu se snažit.
Na žádnou kresbu se zatím necítím, přestože mám nápad. Totiž, poslední kresba - Ragnar - ze mě vysála život tím, kolik práce jsem si s ní dala a jak moc se to nepovedlo. Ale stejně ji sem asi přidám, sice sama vidím, co se mi na ní nelíbí, ale vždycky je lepší to slyšet/číst i od někoho jiného.
Jedinou věcí, co nepůsobí ještě úplně ztraceně, je jakási menší úprava pokojíku a snad i vycházka na focení.

A vlastně je tady něco, co by mou kreativitu podpořilo. A kdoví kdy se toho dočkám - čekám už od poloviny léta a krom milých příslibů, že se na mě nezapomnělo, stále nic.
Jde o jeden z mých dětských snů. Psací stroj.
Ještě ani přesně nevím, jak vypadá. Je prý hodně těžký, kovový, černý a tuším, že i dobře zachovalý. Patřil spisovatelce/žurnalistce, mamice rodiné známé.
Moc se na ten stroj těším a doufám, že mi dodá sílu zase psát. Jenže... znám se. Od literární soutěže v páté třídě, kdy jsem byla diskvalifikována kvůli tématu, jsem se psaní nevěnovala v nějak vysoké míře. Čtvrtá a pátá třída. Dovedete si představit, jak na mě byli všichni hrdí, jak se jim to líbilo a já se lehce dmula pýchou? A dovedete si představit, jak třískám hlavou o stůl, když ty svoje dětské povídky čtu teď? Paneódine, to je něco na pomezí smíchu a pláče.
To, co napíšu v současné době je jednoduše okamžitě zničeno, protože mi to připadá strašné. Akorát slohovky nemůžu zničit, nechci riskovat špatné známky. Jenže i slohovka mě minulý rok zatáhla do potíží, když mě učitelka vyzvala, abych se v tomto roce účastnila soutěží. Odkývala jsem jí to a na jednu stranu to opravdu chci zkusit. Na druhou bych se tomu nejradši vyhnula, protože nechci nikoho zklamat.
Páni, odbočování a rozpitvávání mi jde mistrovsky, to musím uznat. Popisuju tu své žalostné pocity z ještě žalostnějšího psaní... Nebyli jsme náhodou u podzimní kreativity?


Každopádně, říjen je pro mě krom krásného počasí a (poměrně falešného) příslibu krestivity, také měsíc seriálů. Což je vlastně i každý jiný měsíc. Jenže na pdzim těch seriálů strartuje nejvíce - samé novinky a ještě víc nových sérií starých známých. Letos - narozdíl od předešlých let - tolik nehlídám, jaký seriál zrovna vychází... v minulém roce jsem se u spousty seriálů zastavila a netuším, kdy to doženu. A tento rok jich stíhám sledovat pořád míň a míň. Každopádně jsem se nemohla dočkat třetí série Mr. Robot, třinácté série dlouhodobé lásky Supernatural, tuším, že koncem října má odstartovat i nová série Stranger Things. A už bych si nedočkavostí ukousla ruku kvůli Vikings, kteří mají dorazit až koncem listopadu. Na to, že sleduju/mám shlédnutých seriálů k padesátce, tak je to opravdu chabý výčet :D
Zrovna v sobotu, hned co jsem zkoukla nový díl AHS, jsem se s nadšením a cukrovou vatou uvelebila do peřinky s noťáskem a doufala jsem, že se pořádně zažeru do Mr.Robot. Jenže jsem se na děj nemohla plně soustředit, bylo mi líto, že přítel nemá kvůli hromadě učení o víkendu čas na mě a ještě k tomu ubírám čas jak na maturitní učení, tak i náš společný a pohodlně strávený čas tím, že ho velmi nepohodlně se vším stresem trávíme na tanečních. Jsem ráda, že jsem tam s ním, ale radši bych byla, kdybychom se místo toho mohli společně povalovat doma, zajít si do kina, nebo si vyjít s našimi přáteli. To bychom byli rádi oba. Už tak na sebe máme málo času, natož abychom poskakovali na tanečních a stresovali se, že nám nejdou kroky. Na druhou stranu, jednou za čas je to fajn, pokud zrovna nestřídáme partnery, nebo když fakt známe kroky :D


Znáte ten pocit, když začnete psát článek a čím víc píšete, spadá to hlouběji a hlouběji někam do Tartaru a ke konci se prostě musíte plácnout do čela a zapochybovat o své existenci? Doufám, že ne.

Na závěr se to pokusím zachránit slovy, jak moc se těším na pořádnou procházku do lesa, kterou tento týden už musím uskutečnit. Listí už se krásně zbarvuje, počasí působí slibně (ačkoliv to nechci zakřiknout) a na lesní procházku se těším strašně dlouho. Klídně tam toho svého lenochoda (čti přítele) dokopu tím nejelegantnějším možným způsobem, prostě se jde do lesíka! :D

(Měla bych takový rychlý dotaz jestli by byl zájem i o články týkající se mytologie některých pohanských náboženství, protože podobně laděné články bych ráda někdy psala...)

Za krádež několika minut života se omlouvám xD Uvidíme se u dalšího článku, dost možná zaměřeného na japonsko - aneb proč se japonci bojí chodit na záchod?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 16. října 2017 v 17:33 | Reagovat

Nejkrásnější je ten tvůj popis nebe a výhledu z autobusu. Knížky jsou taky super. :)

2 alienee alienee | Web | 16. října 2017 v 17:37 | Reagovat

[1]: Děkuju :) nikdy nevím, jak začít ty své hloupé vykecávačky, tak aspoň to nebe jsem chtěla kapku popsat :D

3 Siren Siren | E-mail | Web | 16. října 2017 v 18:06 | Reagovat

Tak to je fakt zajímavý! :D Zrovna jsem dopsala článek o tom jak mám plno super nápadů. A taky to, že doufám, že mě to nadšení neopustí na vše a ty tady píšeš toto :D.
Pořád si stanovuji co mám udělat a co bych ráda napsala na blog a pak mě to tak vypadne třeba! Nebo sednu k ntbku a úplně se mi vše vykouří z hlavy.
Ten psací stroj musí být super! :) A rozhodně to s psaním nezahazuj, nikoho nezklameš :).
A zavčas utíkejte do lesa! Už to tak rychle opadává to listí, že je to děsivý. :D Pěkně ho tam dokopej.
Jsem moc ráda za tvoji krádež mé chviličky života. Moc ráda čtu tvé články :) a rozhodně tě podporuji v psaní článků s pohanskou tématikou ! :33 A těším se na Japonce.

4 alienee alienee | Web | 16. října 2017 v 20:04 | Reagovat

[3]: že bychom se ve stejnou chvíli naladili na stejnou frekvenci? :D
Taky mi všechny plány vypadnou z hlavy a nebo ještě hůř - začnu psát a postupně mě to nějak opouští, až dojdu k přesvědčení, že zase píšu blbost... nebo tu blbost píšu už vědomě a prostě z trucu :D
Ještě ten gramofon a můj život bude kompletní!
Taky si říkám, že letos to padá nějak rychle. Minulý rok byl les celý jarně zelenkavý ještě na začátku listopadu a teď... Splním, z procházky už se nevykroutí :D  
Pořád bych mohla opakovat, jak strašná empatická citlivka jsem.. a je to pravda, z takových slov mi trochu zaslzí oči a jsem až příliš radostně dojatá :) Děkuju :) dobřee, tak v blízké době zkusím ty pohany! :3

5 Keiji Keiji | Web | 21. října 2017 v 18:42 | Reagovat

To nakupování knih naprosto chápu! A stíháš je i číst? Po mně totiž vždycky skočí taková nehmotná, zákeřná dušička a našeptává mi, že bych si měla jít něco koupit. A když jsou to zrovna knihy, tak padají i tisíce. A pak mi tu leží na poličce a nestíhám je číst. Ach jo! :D Ale všechny je zbožňuju stejně! :D
Ty mlhavý východy slunce jsou krásný. I ty západy, jen ty už s sebou nesou takový ten negativní dopad. Podzim dost dává inspirace a na konci dne zase saje energii. Je to takové houpací období, kdy člověk chce tvořit strašně moc a pak je strašně moc smutný když nic netvořil. A vyčerpaný. Vysátý. Jako tím mozkomorem.
Chápu tu. Hrozně bych chtěla přijít na nějakého Patrona, který by tuhle podzimní odsávačku inspirace zastavil a odehnal.

Tys kreslila Ragnara?! Kde, kde to najdu?? :O Zbožňuju Vikings, fakt moc. A koukala jsem i na jednu tvou kresbu tady (víc jsem jich nenašla) a nestačila jsem vyjít z údivu. Ale Ragnara jsem nenašla. Ragnar tu není?! :O :D
(Ach, promiň - ani jsem ten odstavec nedočetla a hned jsem běžela tu kresbu hledat, až pak jsem to dočetla a zjistila, že se ji teprve chystáš zveřejnit. :D Dobrá tedy, počkám si. :D)

A ke psaní se nemůžu vyjadřovat. Nechala bych ti tu komentář ještě třikrát tak dlouhý a já už strašně dlouho musím odejít od PC. :D
Jen chci v rychlosti říct - neposlouchej ten hlas, který ti říká, že tvé texty nejsou dobré. Ten hlas lže. Je to, jako by sis pro sebe předčítala knihu - vytvořila audio nahrávky a pak je po nocích poslouchala. Totiž, já to zkusila. Nedávám to, poslouchat svůj hlas. Ale ostatním ten hlas přijde v pohodě.
To samé je s textem. S kresbami. S každým uměním. Autor nikdy nebude ze svého díla tolik nadšený, jako lidé, kteří jej nevytvořili.
A přesto to dílo může být veliké!
Takže nikdy neposlouchej ty lži, které ego vykládá! Každá tvorba je skvělá tvorba! Každá tě posune o něco dál, než tvorba žádná.
"Done is better than perfect."

6 alienee alienee | Web | 22. října 2017 v 8:28 | Reagovat

[5]: No právě, že číst nestíhám, to je snad ten největší problém! Neustále mám potřebu knihy nakupovat a pak se mi tu válí víc nepřečtených než přečtených zlatíček... Řekněme, že to jsou zásoby na zlé časy. :D
S tím patronem je to skvělý nápad.

Vážně, na to kolik času s pány mozkomory trávím, mě ještě nenapadlo hledat patrona! Však my ho najdeme! Expectooo patrooonum!

Aaa taky zbožňuju Ragnara a zbožňuju lidi, co zbožňují Ragnara <3 Brzy ho přidám... možná i hned... ale vážně musím varovat před zklamáním.

S tím hlasem je to těžké, protože se s ním zamilovaně ruku v ruce prochází ten pocit zklamání - sebe ještě zklamat můžu, ale ostatní zklamat nechci.
A přece jen mě z tvého komentáře přepadl nějaký příval pozitivní energie. Opravdu mě to povzbudilo, takže děkuju moc :)

7 Keiji Keiji | Web | 23. října 2017 v 8:39 | Reagovat

Jee, tak to jsi první, koho poznávám a má to stejně jako já. :'D Většinou sleduju kolem sebe blogy, kdy všichni ukazují nakoupené knížky, píšou, kolik toho za měsíc přečetli a jedna recenze za druhou. A já smutně koukám na svou poličku s ležícími knihami s už nějakou dobu vyčuhující záložkou. :D A stejně mě pak nějaká akce "poštovné zdarma do pátku" naláká na další koupi. :'D

Patronus je otázka cviku, takže všechno se dá naučit a každý mozkomor zahnat!! :))

8 alienee alienee | Web | 23. října 2017 v 20:33 | Reagovat

[7]: To mě těší! Taky jsem si myslela, že jsem na tomto proklatém světě jediná s takovým knižním problémem! :D Spousta knih nepřečtených, některé dokonce - ódinchraň - nedočtené! Ale těm sirénám, co si elegantně polehávají v policích ve svých paperback i hardback oděvech se nedá odolat! :D
Sice si budu muset počkat, až nějaký Remus Lupin hodí návod na youtube, ale máš pravdu, každý mozkomor se dá zahnat :)

9 Keiji Keiji | Web | 23. října 2017 v 22:37 | Reagovat

Ódinchraň! :D:D To je hrozně hezký, to si chci zapamatovat a semtam to použít. :D
Rozumím ti, rozumím. :'D

10 alienee alienee | Web | 26. října 2017 v 10:13 | Reagovat

[9]: Ono by nebylo špatné zavést si slovníček... :'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama