stranger things | journey to the upside down

17. listopadu 2017 v 9:35 | alienee |  net•flix•ing
Když se rozhodnete podívat na seriál s rodinou, dost tím riskujete.
Pokud jste někdo, kdo rozhodně nemá problém za jeden volný den, kdy nemusíte do školy nebo do práce, shlédnout celou sérii nějakého seriálu, ať už má deset nebo třiadvacet epizod, pak musíte počítat s tím, že berete ohledy na ostatní. Což znamená, že se díváte průměrně na jednu epizodu denně - dokonce může dojít k pár dnům bez další epizody. V horších případech se díváte na epizodu jednou týdně alias "když se najde čas". Dále nastávají okamžiky, kdy členové vaší rodiny dostanou nutkavou chuť mluvit - ale ne k seriálu. Už to je dost nervydrásající, natož pak, když sledujete závěrečnou epizodu pod neskutečným tlakem, protože vaše mamka jí popcorn jako kobylka, takže taky musíte zrychlit své popcornžeroucí tempo, přičemž musíte vynaložit všechno soustředění, které byste správně měli věnovat filmu.
Nejdůležitější je potom otázka - risknete několik dnů stráveného s rodinou u seriálu, aniž byste se pokusili spáchat masovou vraždu?

Naše letošní rodinné sledování Stranger Things mělo sice pár silných okamžiků, kdy bylo skutečně těžké snažit se ani nemyslet na motorovou pilu v boudě... ale, stálo to za to. Bývá strašně fajn občas riskovat své duševní zdraví, udělat si pár rodiných večerů během nichž jste všichni opravdu stejně zažraní do nějakého serilu a jen tam tak sedíte po tmě před televizí a sdílíte spolu stejné nadšení pro děj. A do sledování druhé série Stranger Things jsme se teda pořádně zakousli a zažrali se hluboko a ještě hlouběji.



Když jsem minulý rok sjela první sérii Stranger Things za jeden večer ještě v týden vydání seriálu, asi jsem se zamilovala. Dojatě jsem seděla před mým tehdejším dinosauřím počítačem, zírajíc do zdi, v ruce jsem ještě svírala misku po pocornu, která byla prázdná už snad od druhého dílu z osmi. To několika minutové ticho, které se rozprostřelo mým pokojem, zatímco jsem vstřebávala seriál, bylo doprovázené hlučným vrčením počítače (proto jsme mu taky občas říkali vysavač).

Shrnula jsem si všechny důležité argumenty a do pár dnů jsme uspořádala nálet na obývací pokoj s rodiči, kteří poklidně a se vší nudou seděli u televizních správ a oznámila jsem jim, že odteď se budou dívat se mnou na seriál. Oba rodiče to kupodivu hned zaujalo, mladší sestra občas prošla kolem jen aby - snad už ze zvyku - prohlásila, že je to strašná kravina a ztratila se zpátky do pokoje poslouchat své One Direction. No, když procházela znovu, aby znovu mohla kritizovat, na chvilku si sedla na gauč vedle mamky. A od té doby byla přítomna pokaždé, když jsme se takhle u Stranger Things sešli. Po dosledování celé série jsem vyčkávala na jejich reakce. Mamka po několika minutách šokovaného pohledu začala s přeskakujícím hlasem křičet "To je všechno? Oni to můžou takhle neukončit?! Bude pokračování?". Sestra se mi - a pozor, tohle je historická památka - omluvila a řekla, že tenhle seriál byl fakt dobrý, ale všechno ostatní, co sleduju, zůstáva blbostí. A taťka? Ten ještě pár týdnů po tom neustále zvolával přehnaným napodobováním amerického hlasu "Will! Will! Will!" a měnil intonace podle toho, jestli nás tím chtěl zavolant na oběd, umytí nádobí, nebo pokud kdekoliv, třeba v jiném filmu slyšel jméno Will.

scénky s vánočními světélky byly na první sérii rozhodně nejkouzelnější

Stranger Things je totiž jeden z těch seriálů, u kterých nemusíte hledat odůvodnění, proč je dobrý. Protože prostě dobrý je. Akorát si každý najde důvod proč se líbí právě jemu.

Tak díky čeho si získal mé srdce?

○ Tady je klíčové i časové zařazení. 1983. Jsem osoba, co by se nejradši sbalila a šla si žít do těch idylických osmdesátek, které nám představují ty americké filmy. Samozřejmě tím myslím filmy typu Breakfast Club (1985), Stand By Me (1986), Back to the Future (1985), prostě ty, kde bych čas trávila se svou různorodou partičkou ze školy, dostávali bychom se do vtipných patálií, chodili bychom do toho krásně retro kina, ujížděli bychom večer po osamělých cestách v rozmláceném auťáku, kluci by jezdili na skateboardech v jednom kuse a všechno by mělo tu nenahraditelnou osmdesátkovou atmosféru. Tu atmosféru, kterou nám ukazují ve Stranger Things. Samozřejmě další věcí je láska k osmdesátkovým filmům samotným, krom těch již jmenovaných třeba k Nightmare on Elm Street a spousta dalších hororů, nostalgie s E.T. The Extra-Terrestrial, Blade Runner, původní trilogie Star Wars. Krom atmosféry čerpající z osmdesátkových filmů totiž rozhodně nechybí nálož Star Wars hlášek.


○ Viděli jste někde už tak úžasné dětské herce? Poslední dobou snad obdivuju dětské herce víc než ty současné dospělé. A rozhodně jsem si nejvíce zamilovala děti ze Stranger Things a z nového It, navíc obojí má společného Finna Wolfharda, který je pro mě momentálně králem dětských herců. Úžasný kluk. Všichni jsou úžasní a vyjímeční. Těžko říct, jestli je to všechno jenom talentem - a nepochybuju že je - nebo jestli je to taky právě tím, že jsou to děti - nepotřebují se tolik dostávat do role, oni už v té roli jsou a o to je to realističtější než role dospělých.
Celkově zbožňuju vůbec to, že hlavní role zaujímají děti. Jsem extrémně nostalgický člověk a stejně jako kočka má devět životů, já bych potřebovala devět dětství, než dospěju. Během Stranger Things jsem byla s nimi a užívala si své druhé dětství. A ještě k tomu dětství v osmdesátkách - co víc si přát?
Tahle děcka vás prostě dostanou. Nesnažte se jim odolávat.


○ A jak by se mi mohl nelíbit děj a jeho multižánrovost? Máme tady prvky sci-fi, hororu, fantasy, thrilleru a mého milovaného označení "mysteriózní" (když vidím u nějakého filmu slovo mysteriózní a ideálně v kombinaci s thrillerem, vím, že můj mozek bude přežvykován a nakonec vyplivnut kvalitním materiálem, po kterém se krásně zamyslím). V obou sériích jsou - aspoň podle mě - tři hlavní dějové linie, které se na konci propojí a běží souběžně do konce seriálu. V první sérii to bylo zmizení Willa v Upside down, Eleven samotná a 'dobrodružství' Jonathana a Nancy. V druhé sérii šlo zase o Willa v jedné linii, Eleven v druhé a ve třetí opět Jonathan a Nancy na cestách za dobrodružstvím. A pokaždé vás nezklame ani jedna z těchto linií, ani jejich případné odbočky a už vůbec ne jejich spojení.


○ Originalita. Jestliže máte deja vu pocit během některých scén... neznamená to, že umíte svými věšteckými schopnosti předvídat děj, ale že už jste to viděli v jiném filmu. Není žádné tajemství, že Stranger Things je tak nazývaná "vykrádačka" filmů - hlavně těch osmdesátkových. Bratři Dufferovi dokonce uvedli, že pro způsob záběrů nebo střihů se nechali inspirovat také Fight Clubem nebo Gone Girl. Ale místo slova vykrádačka bych použila spíš... já nevím... sběrna? Tajemná komnata? Vzpomínkové album? Některé scénky vás prostě donutí ponořit se do nostalgie už jen proto, že vám připomínají E.T.-ho.
Ale i přes záměrného čerpání inspirace z jiných filmů, které je velkým plusem seriálu, by nikdo nemohl popřít originalitu. Stranger Things jsou originální, mají spád, mají kvalitu a jsou sakra zajímavé a jen tak vás nepustí.


○ Už jen ta myšlenka Upside down. Má cenu se k tomu vyjadřovat? Však vidíte název tohoto blogu. Navíc když je myšlenka krásně zrealizována, zahřeje to u srdíčka. A právě Upside down je krásně zpracováno, chladné nehostiné místo, vzduchem lítají kousky popela, lidi nikde, ty bouře, které byly v druhé sérii... Ohledně toho místa je tolik otázek a já si strašně moc přeju všechno se dozvědět (tahle touha se větví na další dvě cesty podle nálady: chci se dozvědět všechno, jak bude seriál postupovat, chci se dozvědět všeho, teď hned a najednou, šup šup) a zároveň si přeju, aby navždy zůstala viset spousta nezodpovězených otázek, přestože by mě to neskutečně štvalo, milovala bych tu tajemnost.


○ Když dojde na soundtrack, tak brečím. A u soundtrachu Stranger Things brečím hodně. Jen je to taková slast pro moje uši, že mě to neskutečně dojímá. Nejvíce se mi líbí "Kids", vždy zazní u skvělých scének a kombinace těch scének s tímto soundtrackem mě tak násilně, ale zároveň strašně ohleduplně posouvá k hranici pláče až je opravdu těžké nebrečet. Jsem citlivka.
Ale dále je soundtrack tvořený z retro písniček, jak jinak. A vy už víte, že to je moje další slabost. Některé písničky jsou jednoznačně zajímavé, tak je vždy hned s taťkou hledáme (například Gary Paxton - Spooky Movies) nebo písničky, které známe všichni (s výjimkou sestry a jejích One Direction), takže je vyzpěvujeme ješzě po zbytek dne (The Clash - Should I Stay Or Should I Go, to je perfektní písnička, nebo Rock You Like the Hurricane od Scorpions, tohle vyzpěvování jsem si patřičně vychutnali, se vším blbnutím, předváděním kytar i bubnů a házením vlasů - ano včetně taťky, ten má vlasy snad i delší než já, po tom co jsem se ostříhala).


Tady bych toho radši už nechala, protože mě napadá pořád víc a víc jednotlivých bodů :D Snad by neuškodilo nějaké vyjádření právě k druhé sérii, což byl původní účel, ze kterého se očividně opět sešlo... no... já :D


Kupodivu na mě nepřicházely vůbec žádné obavy týkající se druhé série. Prostě čas plynul a já se pouze těšila. Tentokrát jsem se na sérii nepodívala s předstihem, než to pustím rodičům. Epizody byly rychle na stáhnutí i s titulky a naštěstí i na televizi hrály v pořádku, protože na nějaké několika hodinové konvertování, jako minulý rok (což byl případ Once Upon A Time - proto jsme to s mamkou ani nedosledovaly, a Mr.Robot - proto jsem rodičům ještě nepustila druhou sérii, zatímco si bez výčitek sedím u třetí) bych se fakt vykašlala.

Stačilo pustit první díl k tomu, abych se modlila, aby si rodiče nevšimli, že mi mírně slzí oči. Ani nevím kde se to ve mě bere. Čím citlivější jsem pro seriálový svět, tím mrtvolnější jsem v reálu, aspoň mi to tak občas připadá. Hned mě dojalo jen to, že vidím Mikea, Willa, Dustina a Lucase pohromadě. Moje oblíbená seriálová děcka! Jen představa těhle čtyř jak jezdí městečkem Hawkins na těch svých nádherných retro kolech, hrají Dungeon and Dragons, mluví spolu přes vysílačky, nebo úplně cokoliv, mi může dát zásah přímo do srdce takovým dojetím, až by někdo přemýšlel jestli jsem duševně v pořádku.

Líbila se mi nově představená lokace - herna Arcade. Sakra, ani nevíte jak bych chtěla nějakou arkádovou hernu navštívit! A je mi jedno, že jsem naprostý antitalent ve hrách jakéhokoliv druhu. Chci tam jen být.

Děj běžel krásně. Spousta skvělých i mindfuck momentů. Mladí herci podávali neuvěřitelné výkony a rozhodně tomu celému vedli Finn Wolfhard (Mike), který ve svých čtrnácti letech zvládal kombinace výrazů smutku, životní ztráty, neuvěřitelného štěstí a kdoví čeho všeho ještě (kdo viděl asi ví, jakou scénku mám na mysli)... jednoduše, když jeden jediný výraz v obličeji obsahuje více hereckého umu než banda nejlepších herců... a Noah Schnapp (Will) - teď se o něj nejspíš začnou brutálně a krvelačně prát všichni režiséři kvalitních hororů, aby s ním mohli natočit film, který by předčit Exorcistu ze třiasedmdesátého.

Bavilo mě to. Možná až příliš. Zase jsem se do toho absolutně vžila. Bylo to nádherné. Teď jen počkat na třetí sérii.

Ale k závěru musím zmínit... Stevea. V první sérii byly okamžiky, kdy mi jsem ho ráda neměla a kdy jsem ho ráda měla. Po druhé sérii k němu přicházím, stejně tak jako on přišel za Nancy - s kyticí růží a cestou už si trénuju plnohodnotný a obsáhlý proslov: "Love you. Sorry.". Pokud jste ho neměli rádi v první sérii (není tam tak hrozný, jak jsem psala, u mě to bylo střídavé, podle toho, jak se zrovna zachoval a na konci z baseballovou pálkou jsem ho žrala, ale hodně lidí ho hejtilo kompletně), snad si ho zamilujete v druhé sérii, kde prokazuje starostlivost a stává se sakra dobrou chůvou našich dětských hrdinů... a dává špatné rady na randění Dustinovi.


Závěr série mě odzbrojil úplně a snad nic k tomu nemůžu říct, abych nikomu nezkazila seriál, pokud tady někdo má Stranger Things v plánu. Musíte se prostě podívat :D Tak šup, šup, utíkejte a za chvilku to máte shlédnuté!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 17. listopadu 2017 v 11:43 | Reagovat

*zapisuje si do svojho zoznamu "Stranger things"* *ten zoznam má 1 000 001 strán* *a všetko sú to len seriály, na ktoré na ktoré natrafila vďaka Aliee* :D

2 Natt Natt | Web | 17. listopadu 2017 v 12:34 | Reagovat

Stranger Things bude mít u mě v srdíčku vždycky zvláštní místo a jsem si jistá, že než co se dočkáme třetí série, budu si muset pustit znovu první a druhou (ne že bych snad zapomněla o co go, ale prostě to je ST a tak prostě musím!) Je to brilantní seriál a snad s každým tvým slovem jsem souhlasila. Jako kdybys mi je brala z úst! Musím říct, že ti neskutečně závidím fakt, že se na to můžeš podívat s rodiči (u nás bych k tomu nepřemluvila ani jednoho), přijde mi to hrozně roztomilé a tak nějak si dokáži představit tu úžasnou rodinnou atmosféru, která při tom sledování v místnosti panuje.
A když si zmínila ten soundtrack, mám potřebu se s tebou podělit s tímhle > https://www.youtube.com/watch?v=8qJcugbLAAE < protože to prostě někomu podstrčit musím a je to naprosto boží! :D

3 alienee alienee | Web | 17. listopadu 2017 v 13:08 | Reagovat

[1]: Zapisuj, zapisuj! :D Ani netušíš, jak moc si toho vážím ♥

[2]: Taky to vidím na rewatching ze stejné "povinnosti" :3 Na třetí sérii jsem hodně zvědavá, neumím si představit, jak to teď bude vypadat s Mikem a El.. :D
Není toho moc co závidět, atmosféra je fajn, ale někdy i u televize panují psycho hádky a div vzduchem nelítají nože :D
Asi se bych se ti měla začít klanět k zemi, protože tím videem jsi mi nejspíš zachránila život! Je to přenádherné (a ta výzdoba!)! Děkuju moc za odkaz :3

4 Siren Siren | E-mail | Web | 17. listopadu 2017 v 15:48 | Reagovat

Tak nyní už vůbec nebudu váhat a jak budu mít čas na sledování seriálu tak se na tohle vrhnu. Dnes dokoukám poslední díl AHS a budu smutná beztak zase a také zděšená a překvapená jako vždy :D. Nedávno jsem strašně ujížděla na Perníkovým tátovi :D.
Na Sranger things slyším jen samé dobré ohlasy a navíc to hodnocení taky slušný jako. Achjjo taky chci mít partu nějakou :( :D a chcu aby se mě stávali pořád nějaký divný věci a každej den! Někdy si dokonce říkám, že by bylo super kdyby byla zombie apokalypsa, že by se to trochu "oživilo" ten svět :D :D... Jsem strašná.

5 Siren Siren | E-mail | Web | 17. listopadu 2017 v 16:03 | Reagovat

Promin za spamování ale už si ten seriál stahuji :D tak moc jsi mě ovlivnila! :D

6 alienee alienee | Web | 17. listopadu 2017 v 16:16 | Reagovat

[4]:[5]: Zrovna se na ten poslední díl AHS chystám, takže přeji pevné nervy, vychutnání závěru série a snad ani jednu z nás nezklame!
Perníkovýho tátu mám na seznamu pěkně dlouho a pořád jsem se k tomu nedokopala! :(
Fakt moc doufám, že se ti to bude líbit, opravdu to zbožňuju a strašně mě naplňuje emocemi a je to jako ukradené dětství, které jsem nikdy neměla, ale chtěla :3
Jestliže ty jsi strašná, tak jsme strašné stejně... Prosím udělejme partu, udělejme si ty hřebíkové baseballové pálky a pojďme ničit zombíky! Někde na světě už být musí... :D

7 Siren Siren | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 15:40 | Reagovat

Dnešním večerem budu mít za sebou již první řadu! Vzala jsem to pěkně hopem po tvém článku a jsem z toho naprosto nadšená z toho seriálu a přítel také! Chci kouknout na druhou stranu! :D Takže moc děkuji za tip! :)

8 Keiji Keiji | Web | 26. listopadu 2017 v 15:28 | Reagovat

Jo, sledování oblíbených pořadů s někým skrývá své plusy i nástrahy. :D To mluvení o jiných věcech, než k příběhu, fakt nesnáším! :D "A jak šla dneska ta prezentace ve škole?" mamka po deseti minutách puštěné epizody. Ódine pomáhej! :D
Když jsi u toho kobylkaření, mě zase vždycky strašně znervózňovalo, jakým způsobem mamka žvýkala, takže místo koukání na film jsem dlouhé minuty pohledem vraždila ji, proč musí tak hrozným způsobem jíst. :D (Ne, že by byla tak nechutná, ale žvýká takovým divným pohybem který mě vždycky strašně znervózňoval a nedokázala jsem se soustředit na příběh, než tu věc dojedla. :D)
A to utrpení při jedné dvou epizodách za den...!! To je to nejhorší. Když se chceš strašně moc dívat, máš volný čas, ale ostatní ne... vrrr. Tím jsem si zase prošla s Miňem u Vikingů: "Dneska jsem unavený, po chvilce bych usl." Ale já chci vědět jak to bude dál!!!! :D
Ke Stranger Things nemám co říct, vystihla jsi všechno dokonale a ještě trochu víc. Původně jsem článek nechtěla číst, protože jsem si myslela, že je o druhé sérii; pak jsem jej opatrně prošla, abych zjistila, že k druhé sérii mluvíš a na konci a tak jsem půlku článku přečetla a ten konec si nechám na potom. Do druhé série se totiž chystám, až budu mít trochu "víc času" nebo spíš "víc náladu" a někdy je těžké odolávat, protože to útočí ze všech stran...
...každopádně ten nápad i postavy i soundtracky, všechno jsem taky zbožňovala, ty světélka jako komunikační kanál úplně nejvíc, a... ehm, tak jo, půjdu si to hned postahovat, ať to můžu konečně co nejdřív zapnout, a pak... a pak, já se vrátím! :D

9 alienee alienee | Web | 28. listopadu 2017 v 20:30 | Reagovat

[7]: Jsem moc ráda, že se líbí :) až mi cestovní kancelář konečně odsouhlasí ten výlet do upside down, hned ti dám vědět! :D

[8]: Za ty kecy bych vždycky zabíjela! U nás nejčastěji takhle zazní zakázaná věta: "A co chemie?" - v tu chvíli mi snad i oči musí svítit rudě a vražedně :D
Anoo, buď nemají čas, nebo více dílů po sobě prostě nedají. Strašné. Pak když se jednou za čas rozhodnu učit na nějakou písemku, nebo nedejódin udělat domácí úkol, familie se rozhodne, že bychom mohli zkouknout pár epizod -> nechť moje dobré známky odpočívají v pokoji, protože já neodmítnu nikdy.
Přece jen je asi o trošičku lepší, když se seriál kvůli únavy drahé polovičky odloží... My vždycky s přítelem něco zapneme, zničehonic usneme a probudíme se o deset epizod dál, a pak se na ty díly díváme ještě tak třikrát, abychom si vůbec poskládali děj a doplnili spací mezery  :D
Aaa já se tu zase červenám. Moc mě to těší! No já si na začátku psaní taky myslela, že to bude k druhé sérii a pak jsem se v tom příliš zapletla... :D
Utíkej a užij si to!

10 Keiji Keiji | Web | 7. prosince 2017 v 21:56 | Reagovat

Tak jsme si hodili třídenní Stranger Things II maraton a musím říct, uf! Vlastně jsi všechno fakt shrnula, akorát...
..zbožňovala jsem Nancy s Johnathanem, ten jejich výlet k tomu chlápkovi s vodkou byl boží! Ke Stevovi jsem se minulou sérii stavěla stejně rozpačitě jako ty, ale tady jsem ho začala zbožňovat a bylo mi ho hrozně líto, i když mi k tomu vlastně nedal příležitost, protože to všechno bral tak nějak dobře a statečně...
Je pravda, že ta zrzka mi tam přišla trochu do počtu, aby měli důvod jak natáhnout děj ze začátku seriálu, na druhou stranu mě zase to dění okolo ní bavilo, takže to asi nebyl takový problém...
...ale Bob! Bože! Od začátku se mi něco nezdálo, takový anděl aby se tam snesl jen tak bez příčiny... od začátku mi bylo jasné, že skončí tak nějak. Chudák. Toho mi bylo fakt hrozně líto.
A znovuobjevení El a všechno... fakt, úžasná práce. Ani jsem nevěděla, že bude i trojka. Jupíí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama