skam | minutt for minutt

22. února 2018 v 17:35 | alienee |  net•flix•ing
Je tady to divné období, kdy se moc lidí necítí zrovna šťastně. Zima a pohled na spící přírodu krásně dotahuje únavu do naprostého fyzického i psychického vyčerpání a člověk se chce jen vrátit ze školy nebo z práce domů, lehnout a buďto (šťastlivci) spát nebo (lidé jako já) tupě zírat do stropu a prohlubovat tím pocit vyčerpání.

A tedy...

Bylo nebylo… jeden víkend na Alienee přišla kapánek větší spleen, na nějž by i Byron byl opravdu pyšný. Nervy neustále napnuté... a napínají se dál a dál až se v půli přetrhnou. A povím vám, tentokrát se zpřetrhaly tak prudce, že mě ještě stačili ostře šlehnout přes ksicht (pardon za to slovo, ale rozeznávání 'obličeje' od 'ksichtu' mi připadá důležité).

V tak špatnou chvíli - kdy se z toho ani nedá vyspat, protože haló: nemůžete spát - sem se rozhodla, že alespoň se musím nechat nějak rozptýlit. Pryč od špatných myšlenek. Mým útočištěm vždycky bývá jiný svět - knižní, seriálový, filmový. I přes všechny počáteční pochyby - "Ne, stejně mě to v takové náladě nechytne a po pěti minutách to vypnu" - jsem usedla k vybranému seriálu...

Ten seriál měl sice jednoduché téma, ale byl výjimečný v mnoha směrech. Alienee brzy litovala, že se na seriál podívala, jelikož ji nejen zachránil od depky, ale také jí svou úžasností zruinoval život.

Název onoho seriálu zní SKAM.




Věděla jsem o něm už dlouho, ale podívala jsem se na něj teprve tři týdny zpátky. První pokus o sledování proběhl během letních prázdnin 2016, ale skončila jsem u prvního dílu, protože jsem k dalším epizodám nedokázala najít titulky a dalo se to sledovat pouze online - což nepřicházelo díky mému počítači v úvahu. Ten starý dinosaurus hučel jako vysavač a stěží rozjel video na youtube aniž by se sekl. A pak už se na seriál tak trošku zapomnělo a právě to, co mi jej připomínalo mě zároveň i odrazovalo - fakt, že se na SKAM začalo dívat strašně hodně lidí i v mém okolí. To mě pokaždé trošku zažene zpátky do kouta.

SKAM je norský seriál a bývá často porovnáván s anglickým seriálem Skins. Skins byl seriál o sedmi sériích a zabýval se životy studentů ze školy v Bristolu. Každé dvě série se věnovaly jedné generaci teenagerů - tedy ne přímo celé generaci, ale jen partičce, chápeme se, ne? A řekněme, že každý teenager byl něčím jiný a zajímavý. Skins jsem měla hodně ráda, bavilo mě sledovat osudy postav a bylo pro mě neskutečně těžké rozloučit se nejdříve s první a pak i s druhou generací, které mi přirostly k srdci. Třetí generace mě už nijak nevzala, a dokonce jsem seriál během páté série přestala sledovat. Někdy bych si ráda zopakovala ty čtyři série, dvě skvělé generace a akorát bych k tomu shlédla sedmou sérii, kde se v šesti epizodách vrací k osudům postav z první a druhé generace.

To se nám tady zase hezky projevila moje super schopnost odbočování! Teď zpátky do Norska.

SKAM se tedy rovněž soustředí na skupinku teenagerů ze školy Nissen v Oslu. Na rozdíl od Skins, kde se na jednotlivce zaměřuje téměř každá epizoda, SKAM se točí hlavně okolo jedné postavy celou sérii.

Seriál vycházel od roku 2015. A potom si v roce 2017 po skončení čtvrté série odkráčel a zanechal za sebou spoustu slz a křiku, jako když strávíte pár měsíců s chlapem, o kterém si naivně začnete myslet, že by opravdu mohl být ten pravý, že právě on je jediným důvodem, proč se na tomhle světě dá ještě trochu žít, ale najednou ho nachytáte, jak si ráno balí kufry. Brečíte a řvete na něj, možná po něm hodíte židli nebo tak něco, ale najednou za sebou zavře dveře a je fuč. Pryč z vašeho života. A vy si uvědomujete, že ho asi nikdy nepřestanete milovat, přestože ten hajzl odešel a nechal vás tam jako schránku vyplněnou smutkem.

Několikrát jsem musela nechtěně vidět podobnou situaci v máminých podivných romantických filmech, když jsem si nevinně šla do kuchyně uvařit čaj. Vždy jsem si jen poklepala na čelo a dál nesla ten svůj přeslazený ovocný čaj do pokoje, abych usedla k nějakému hororu. Ale teď… teď to možná chápu. Protože přesně takhle odešel SKAM. Jeden celý víkend jsem proseděla u prvních dvou sériích a bylo mi jasné, že už není cesty zpět. Během týdne jsem dosledovala třetí a pak opět najednou celou čtvrtou sérii… A najednou to bylo pryč. Ten týden plní štěstí, kdy jsem se na monitor usmívala od ucha k uchu. Ty emoce, kdy mi skutečně tekly vodopády slz, jako u žádného seriálu předtím. Náhle jsem si uvědomila, že ten seriál vlastně není můj život. Nežiju v Norsku. Nechodím na Nissen. Noora, Eva, Vilde, Sana a Chris nejsou moje kamarádky. Nikdy jsem s nimi nebyla na bus party od Penetrators. Nikdy jsem si skvěle nepokecala s Isakem a Evenem, ani mě Jonas neučil jezdit na skateboardu. Nikdy…

Ach jo...

Ale teď něco k sériím.

EVA


V první sérii se setkáváme s Evou Mohn, kterou svírá nedůvěra ke svému příteli Jonasovi a strach z nástupu na střední školu prakticky bez přátel. Eva se tedy rozhodne vzít věci do vlastních rukou a vyrazí na party, kde se poprvé potká s Noorou, Vilde a Chris. Tato čtveřice se seznámí také s muslimkou Sanou a společně založí nejen skupinu na russ tradici, ale také nerozlučnou partu, která nás bude seriálem provázet i nadále.

S novými přáteli se Evin dosavadní životní styl změní v častou účast na busových party od skupiny ze čtvrťáku v popředí s Williamem a Chrisem, okolo nichž se točí snad každé drama na škole… včetně toho dramatu, kterého se přímo zúčastní i Eva…


Tohle. Přesně tohle - přestože to není moje nejoblíbenější série - je ta série, kdy jsem se do seriálu bezmezně zamilovala. Oproti dalším sériím mi připadá asi nejjednodušší a svým způsobem i nejpubertálnější, ale rozhodně mě sledování bavilo a nemohla jsem přestat koukat dál a dál, dokud jsem nebyla u konce série. Okamžitě jsem si zamilovala hlavní postavy. Mými oblíbenci se stali samozřejmě Noora a Isak a také tu byla ta slabost pro krasavce z Penetrators - William a Chris. Aw.

A abych tak rovnou vysvětlila pojem "russ"... Tak zvaný "Russefeiring" je tradice na Norských středních školách, která se odehrává vždy ve finálním semestru. Tahle akcička probíhá někdy v druhé polovině dubna a pokračuje skoro měsíc do května. Skupinky studentů průběžně vydělávají peníze, aby si právě v posledním ročníku mohli koupit autobus (nebo třeba dodávku), který pojmenují. Russ party během slavností nosí stejnobarevné overaly a pořádají ve svém busu jednu párty za druhou a opíjí se. Že zrovna takové zajímavé tradice nemáme tady v Česku...

NOORA


Druhá série je zaměřená na Nooru Amelii Saetre. Noora se potýká s rozporuplnými pocity ohledně Williama. Je to klasický egoistický frajírek, co se po škole prochází jako "zatracené klišé". Moc mu ani nepřidává fakt, že jak on, tak i zbytek jeho russ party, spal s polovinou dívčí populace na celé škole. A aby toho nebylo málo, Noora pořád musí poslouchat zamilované bláboly své naivní kamarádky Vildy, která je Williamem prakticky posedlá a pořád doufá, že k ní něco cítí.

Ale poté co trošičku nahlédne za oponu Williamova badboyského chování, všechny bariéry, které si proti němu vybudovala, se pomalu bortí...

Krom toho, že nadále sledujeme osudy naší hlavní russ partičky, setkáváme se také se spolubydlícími Noory - introvertní Lin, která sotva vyleze z postele, a Eskildem, až příliš extrovertním gayem.


Paneódin. Existuje slovo, které by významově leželo výše než láska? Jestli ano, tak by to vysvětlovalo ten jev, co se se mnou stal během sledování druhé série. První sérii jsem si zamilovala. Ale druhá... Paneódin. Paneódin. Kéž byste mě viděli. Nahrávání mých reakcí při sledování SKAM by opravdu stálo za to. Na tom bych si vydělala balík. Vznikaly by gify, meme a třička s mými výrazy. Na monitor jsem se tlemila jako zamilovaná puberťačka. Smála jsem se od ucha k uchu a bála se, že mi to tak zůstane a lidé se mě pokaždé budou ptát "Why so serious?". A brečela jsem. Jak já jen brečela. Často když řeknu "Paneódin, já u toho tak brečela!" tak to většinou znamená, že mi jen zaslzely oči a bylo mi smutno. Brečím u opravdových výjimek - jednou u Vikingů, jednou u čtení Vražedné léčby, jednu u 11.22.63. Ale u SKAM? To bylo šíleně často a navíc to byly vodopády, jaké jsem téměř ani nezažila.

ISAK


Ve třetí sérii ustoupí naše autobusová partička trošičku do pozadí, protože děj se teď soustředí na Isaka, kterého známe už od první série jako Jonasova kamaráda. Isak se všude potuluje se svou partičkou tvořenou Jonasem, Magnusem a Mahdim. Neustále musí odrážet vtipné narážky svých kamarádů, neúmyslně zpochybňujících jeho sexualitu, přestože je prakticky hlavním nabalovačem holek z celé party. Sám si ale není svou orientací jistý. Jeho vlastní pochyby sílí po setkání s Evenem, který právě přešel na Nissen.

Kvůli Evena je Isakův život jako na horské dráze. Smiřuje se díky němu se svou homosexualitou, ale zároveň nachází pochybnosti jinde. Díky Evena pozná štěstí, ale i spoustu trápení.


Druhá a třetí série jsou jistojistě moji favorité. Akorát třetí sérii jsem nejspíš probrečela víc. Prostřednictvím hlavních postav se na mě hrnulo tolik emocí a neustále jsem jen řvala no počítač. A vždy když jsem se na chvilku zastavila a přestala po pár epizodách na minutku sledovat, procitla jsem do reálného světa a řvala jsem znovu, jen protože jsem chtěla zpátky tu šílenou škálu emocí ze seriálu, a ne zamlženou realitu.

Isaka už jsem dávno zbožňovala, ale v této sérii jsem si ho oblíbila ještě víc. Líbilo se mi, jakým vývinem jeho postava prošla. Co zažil, co zjistil, co přijal a jak se díky toho všeho změnil. Evena jsem si zamilovala také okamžitě. Hned jak si tam nakráčel jako zatracená norská verze Jamese Deana, tak jsem nejspíš na místě umřela. Ale co jsem zbožňovala naprosto nejvíce byl přímo ten vztah mezi Isakem a Evenem. Podle mě měli nejkrásnější vztah z celého seriálu, protože i mezi Williamem a Noorou to lehce občas zaskřípalo, přestože spolu byli nádherní. Když vidím Evena a Isaka nebo Williama a Nooru, řeknu si, že jestli takhle nevypadá pravá, nepřikrášlená láska, tak asi nemá cenu na tomto světě vůbec být.

Také mi připadá, že tato série měla nejvíce naprosto jedinečných scének. Mohla bych brečet jen, co si vzpomenu na některé okamžiky. Musíte se prostě podívat a pak mě pochopíte.

SANA


A už jsme zpátku v našem russ busu. Tentokrát se pohybujeme hlavně v prostředí Sany. Poznáváme jejího bratra a jeho bandu, do které patří i Yousef. Ačkoliv si to Sana nerada přiznává, do Yousefa se samozřejmě zakouká. Ale ani Sana to nemá s láskou jednoduché...

Zároveň se ve čtvrté sérii seznamujeme se Saniným vztahem k islámu a k věcem, které islám příliš neuznává. Zjišťujeme, co táhne její víru kupředu. Mimoto také pozorujeme naši russ skupinku, jak se mírně posunuje dál - holky totiž plánují koupi autobusu.


Co si budeme povídat. Série se mi opět strašně líbila, přestože už u mě nepřekonala Noořinu a Isakovu sérii. Sana je strašně sympatická postava a i přes tu její přísnou tvář, kterou obvykle nasazuje, můžete vidět, že je too precious for this world. Je naprosto skvělou reprezentantkou islámského náboženství, protože ačkoliv si to málo lidí uvědomuje, díky neustálým zprávám o teroristech, islám je asi vážně to nejmírumilovnější náboženství. To, že si pár lidí udělá z náboženství výmluvu pro vraždění a vyvolání nepokojů, to už je věc jiná a navíc by se to rozhodně netýkalo jen islámu.

Jediné, co mě na téhle sérii hodně mrzelo, byl v prvé řadě fakt, že je poslední - opravdu jsem se nechtěla (a stále ještě nechci) se seriálem loučit. Pak mi ještě mírně, mírňounce vadilo, že čtvrtá série vyvolala příliš otázek, které nám už asi zodpovězeny nebudou. Taky myslím, že měli natočit ještě epizodu navíc, nějaké pořádné uzavření pro Sanu, protože už tak často na nějaký ten okamžik vystrčila Sanu z hlavní role jiná postava. Úplně poslední epizoda už Saně nepatřila vůbec, ale bylo tam pár minutek věnovaných postavám, na které nedošlo. Což bylo krásné, ale zase - vyvstalo z toho až moc otázek. Na druhou stranu... i přes lehký zmatek v poslední sérii, který si připouští i režisérka, jsem byla ráda, že seriál alespoň skončil, tak jak začal, přestože tady pořád brečím, že není víc epizod


Hned po dosledování jsem začala horlivě googlit, jestli náhodou nebude další série. Jestli existuje alespoň nějaká naděje...
Každopádně jsem se aspoň dočetla, proč seriál zrušili. Původně se nejspíš nečekalo, že by si SKAM mohl najít ve světě až takovou oblibu. Prakticky se ani nepočítalo s tím, že se to dostane dál než do skandinávských zemích. Jenže seriál se opravdu rychle rozšířil a našel si spoustu fanoušků. Určitě i vy ve svém okolí znáte někoho, kdo by SKAM sledoval, protože je poměrně dost rozšířený i v Česku, a to je už co říct. Natáčení prý bylo náročné, hlavně vůči mladým hercům. A tak nám z plánovaných devíti sérií zůstaly jen čtyři. Ani se už nedozvíme jak, to s holkami a s jejich busem ve čtvrťáku dopadne. Nezískáme bližší pohled na postavy, které nedostaly svou sérii...

Přeju si, aby se zničehonic rozhodli v natáčení pokračovat. Jenže než se rozhodnou, třeba už jim herci budou připadat příliš staří pro své role. Navíc teď prý vychází francouzský remake a dříve se plánoval i americký, ale nejsem si jistá, jestli to stále platí. Každopádně mě úvahy o remaku moc nenadchly.


SKAM mě dostal natolik, že jsem jej nechala ať si pohodlně a vesele vyhopsá po žebříku mých oblíbených seriálů, a dokonce ať zabojuje o první místo. Připadám si kapku špatně vůči mým ostatním milovaným, protože to první místo fakt ve finále dostal. Tolik geniálních, propracovaných seriálů a srdečních záležitostí. A pak si přijde nováček z Norska a všechny ty vysoce rozpočtové masterpieces předběhne?

Ale rozhodně si u mě SKAM první místo zaslouží.

Přestože myšlenka byla mnohem, mnohem jednodušší než u většiny mých favoritů... Přestože obraz nebyl taková vymazlená grafická podívaná... Přestože to je "jenom obyčejné drama" bez jakýchkoliv konspiračních teorií, nebo sci-fi prvků, nebo napínavých momentů a naprosto vyhrocených situací, kdy jde o život...

Prostě vyhrál.

V jednoduchosti je krása. A SKAM možná vyhrál tím, že mířil přímo do srdce, nechtěl zasáhnout mozek svými geniálními myšlenkami.

Postavy si zamilujete. Občas se v nich promítnete. Budete zbožňovat jejich chvíle hlubokého zamyšlení, protože ty myšlenky jsou tak lidské.

Jednoduše to byl přímý a na milimetr přesný zásah.


Myšlenky mi v hlavě víří, naráží do sebe, zakopávají a všude je tam strašný zmatek. Co jsem to ještě chtěla napsat? Spoustu jsem toho nezmínila. Co jen to bylo? Ale s tím už nejspíš nic nenadělám, a navíc už tak je mi líto těch z vás, co tohle přelouskali až potud. Jste odvážní géniové, ale tohle čtení bývá pro mozkové buňky opravdu nebezpečné. Nebudu do vás teď hustit další informace...

Ale pokud se někdy budete nudit... Dejte SKAM šanci a buď vás to nebude bavit, nebo si to zamilujete, a to bude mít opravdu vážně následky...

Snad se mi povede vydat do konce měsíce ještě něco, ale ty náladky jsou nevyzpytatelné, však to znáte. Zatím se opatrujte a rozdávejte v tomto pochmurném čase úsměvy a lásku lidem kolem sebe ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 1. března 2018 v 8:05 | Reagovat

Přiznám se, že jsem o něm nikdy neslyšela.
Ale zase jsi mě nalákala!
Nejdřív jsem si jen říkala, že by to mohlo být fajn. U druhé série jsem byla pomalu přesvědčována tvými reakcemi. A tou třetí jsi mě dorazila, protože tyto příběhy zbožňuju!
Tak jo, jdu si postahovat pár dílů a pak se zase vrátím! :D
I když přiznávám, že nevím, kdy se k nim dostanu, protože jsme zrovna s přítelem rozjeli Game of Thrones, takže si budu muset uloupit chvilky o samotě pro tento norský kousek... :D

2 Keiji Keiji | Web | 1. března 2018 v 8:07 | Reagovat

Jé, to jsou jenom dvacetiminutovky? :D Tak to půjde rychle! :D

3 alienee alienee | Web | 1. března 2018 v 10:36 | Reagovat

[1]: Doufám, že pokud tomu opravdu dáš šanci, tak nebudeš zklamaná.. Ale zaručit nic nemůžu! :D Každý asi nemá nervy na příběhy o problémech puberťáků :D  Zároveň si však myslím, že Skam je celkem dost rozumný seriál a řadím ho mezi ty "lidské" :D
Ta třetí série mě fakt dostala! Nejkrásnější vztah z celého seriálu ♥
Tak když si najdeš těch pár minutek času určitě zavítej na chvilku do Norska ^^

4 Keiji Keiji | Web | 4. dubna 2018 v 8:07 | Reagovat

No, nevím, co říct.

To, že jsem na chvíli zmizela, je částečně i Skam provinění. Byla to jízda. Příliš bolestivá a příliš hřejivá zároveň, tolik slz a tolik úsměvů...

První sérii jsem "zblajzla" během jednoho dne. Chytil mě bacil a bylo to skoro jako na zavolanou, abych nepřemýšlela, zastavila se, lehla si a jen na něco zírala. A na tvé čerstvé navnazení do norských krajin...

...tu druhou sérii jsem si neskutečně užívala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout! Nooru i Willa jsem měla opravdu ráda a i to, jak se to mezi nimi vyvíjelo, bez zbytečných přehnaných dramat... než se ta přehnaná dramata (Nico) a klišé ('jsem smutný a tak odlétám pryč!') objevila. :D Ale naprosto jsem přestávala dýchat po téměř každou délku epizody... fakt, nádhera.

Přiznám se, že třetí série se mi ze začátku moc nelíbila (přitom, ehm, abych řekla pravdu, kvůli tomu jsem začala ten seriál sledovat :D), ale postupně mi přirůstala k srdci stejně jako ta předchozí. Ne, více. Hrozně se mi líbilo, jak Isaka vřele přijali všichni jeho kamarádi i další lidi, nedostával žádné ponižující vzkazy na skřínku a podobně, trochu jsem to čekala, ale je fakt skvělé, jak se dokázali takovýmto klišé (povětšinou) vyhnout. A k tomu všechna ta propagace upřímnosti, myslím, že i mě ten seriál hodně morálně posílil. Opravdu, jsem moc ráda, že jsem se k něčemu takovému mohla dostat, a to jen díky tobě.

A norština je hustá! Představovala jsem si ji trochu jinak, až teď mi došlo, že jsem vlastně nic norského pořádně nesledovala a že si to pletu s finštinou, která zní víc japonsky.

Mrzí mě, jak jsem se dočetla, že jsem Skam nezačala sledovat když vycházel - aby to bylo se vším všudy, s jejich aktuálními instagramovými příspěvky a tak. To muselo být tak živé pro ty, co to sledovali během vydávání! O remake jsem se taky hned doslechla, ale upřímně mě to vůbec neláká. Možná, kdyby tam dali jiné, originální postavy a udělali svoji verzi... ale vsazení jiných herců do rolí stejných lidí se stejnými příběhy (i když jim změnili jména) mi přijde dost odvážné. Nemám vůbec chuť koukat na Francouze. Já chci další chvíle s norskými Isaky a Noorami! Ach jo!

Takže... děkuju. Ještě jednou. (protože v mém nadcházejícím článku to opakuji :D)

5 Keiji Keiji | Web | 4. dubna 2018 v 8:09 | Reagovat

Mimochodem, máš to opravdu hezky sepsané. Nedokážu se s tebou rovnat v tom, jak jsi ty pocity vyjádřila. Mám pořád v hlavě norskou mlhu.
Přiznám se, že nejdříve jsem článek nečetla celý, jen útržky, abych se nedočetla něco co nechci vidět. Teď jsem si jej vychutnala od začátku do konce a... nádhera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama