movies | call me by your name

10. března 2018 v 18:05 | alienee |  alienee goes to the movies
Březen jsem započala shlédnutím italsko-(francouzsko-brazilsko)-amerického filmu, který vyšel v roce 2017, ale u nás se do kin dostává až koncem letošního března. Už jen název filmu se mi snad navždy vryl do paměti.

Call Me By Your Name.

Nádherný snímek, po jehož shlédnutí mě ještě po devíti dnech sžírají všechny ty emoce - hezky zevnitř a zaživa. Nejspíš bych si ani neodpustila, kdybych se zde o Call Me By Your Name nezmínila... třeba by se mohl najít někdo, komu by se film také zalíbil...

Děj nás zavede do Itálie roku 1983, kde budeme moct za horkých letních dnů sledovat nepříliš obyčejný příběh o první lásce...



Sedmnáctiletý Elio Perlman se svými rodiči každé léto jezdí do jejich vily v Itálii. Elio je vzdělaný, pohledný, má své přátele i dívku, která je do něj zamilovaná a s rodiči má tak láskyplný vztah, kterým se opravdu nemůže pochlubit každá rodina. Letní dny tráví poleháváním u vody, čtením nebo se zabývá tvorbou hudby.

Eliův otec, moudrý profesor architektury, každý rok do rodinné vily pozve jednoho ze studentů, který by mu přes léto pomáhal s akademickou prací. Letos je vyvoleným čtyřiadvacetiletý Oliver, chytrý a okouzlující americký žid. Zatímco se zdá, že všichni kolem podléhají Oliverovu šarmu, Elio z něj není příliš nadšený a jeho extrovertnost a americkou, lehhce bezstarostnou veselost přirovnává spíše k aroganci.

Brzy spolu chlapci přece jen uzavřou mír, sbližují se čím dál víc a Elio si uvědomuje, že i on sám se nechal Oliverem naprosto okouzlit a ohromit. mezi nimi silné pouto, které je však mnohem hlubší než pouhopouhé přátelství…


Call Me By Your Name byla jedna z mých střel naslepo. O filmu jsem nevěděla prakticky nic, jen jsem viděla v nějakém videu scénku, kde se Armie Hammer - hezounek, který se mi poprvé zalíbil po boku Johnnyho Deppa v The Lone Ranger a podruhé jsem se do něj zamilovala v The Men From U.N.C.L.E. (tentokrát v ikonickém duu s Henrym Cavillem) - projížděl na kole italskými uličkami společně s dalším fešákem, pravděpodobně o něco mladším, tmavovlasým sakra-kde-já-ho-jen-viděla klukem - byl to Timothée Chalamet a myslím, že to jméno bychom si všichni měli pamatovat, protože v budoucnu o něm určitě hodně uslyšíme. Dvě jména a umístění děje v Itálii. Nic víc, co by mě zaujalo a donutilo se na film okamžitě podívat. A stejně jsem film ještě večer stejného dne vyhledala, uvařila si k němu horký čaj a zachumlala se do deky bez nejmenšího tušení, co mě čeká a že mě to tolik zasáhne...

Začátek března zrovna na stůl triumfálně pokládal své eso, kterým byl ten nechladnější den za letošní zimu. Byl to chytrý tah, protože to začalo působit beznadějně, jako by nás zima měla sužovat až do května. A v tu chvíli mi nic nepřišlo tolik vhod, jako více než dvouhodinový pohled na italské léto. Teplo sálalo z poloprázdných vyhřátých uliček i ze sluncem zalité zahrady Perlmanových. Skoro jsem mohla na tváři cítit příjemné slunce, které alespoň přes monitor nepůsobilo tak krutě, jaké by nejspíš ve skutečnosti mohlo být, cítila jsem ten přívětivý chládek ve stínech stromů, a dokonce jsem cítila vůni veselé italské flóry.

Jednoduše jsem si sbalila svoje saky-paky, astrálně odletěla na vilu Perlmanových z léta 83 a cestou jsem nezapomněla obdarovat zimu 2018 posledním pohledem na můj vyzdvižený prostředníček.

Avšak sluníčko a živá krásná příroda nebylo to jediné, co jsem cítila…

Zase se mi naskytla ta příležitost prožívat vše skrze hlavní postavy. Chvílemi jsem měla vnitřnosti stažené úzkostí. Jindy se mi koutky úst protáhly do tak širokého úsměvu, že jsem musela vypadat jako Jack Nicholson v roli Jokera. Cítila jsem Eliův zmatek, bolest, ale i to, jak ve všem kolem sebe dokázal vidět krásu. A jak viděl krásu i v Oliverovi. A cítila jsem i Oliverův zmatek a strach, strach z toho, že jestli se poddá svým pocitům bude sám sebe pokládat za špatného člověka. Cítila jsem štěstí i smutek obou chlapců. A to stále nebylo ani zdaleka všechno. Vnímala jsem i obdiv postav k maličkostem, ale obzvláště k umění. K literatuře. K hudbě. K sochám.

Děj si vykračoval pomaloučku a elegantně procházkovou chůzí, stejně jako se postavy procházely krásnou italskou přírodou nebo téměř prázdnými uličkami. Tempo neskutečně ladilo s hudbou, s atmosférou, s místem i s charaktery. Všechno to tak krásně šlo, ruku v ruce, s poslušností a nevinností dětiček ze školky, které převádíte přes přechod.

Všechny složky filmu fungovaly na výbornou, ale tou nejefektivnější složkou byly pravděpodobně herecké výkony ústřední dvojice a ta magická chemie mezi nimi. Obzvlášť Timothée, který se doposud, alespoň tuším, nedostal do nějak výraznější role (ale zahrál si třeba ve filmu Interstellar, filmového mága Christophera Nolana, nebo také v novince Lady Bird), se zde konečně pořádně projevil a dal do hraní všechno. Je zatraceně talentovaný a je mi neskutečně líto, že nedostal za roli Elia Oscara, ale už jen to, že byl nominován je ohromný úspěch na tak mladého herce, který se teprve probíjí filmovým světem. Ale krom těch neskutečných výkonů obou herců byla hlavní právě ta chemie. Asi by nic z toho nefungovalo, kdyby si herci zrovna moc nesedli. Vypadá to, že se i v reálu staly dobrými přáteli, i přes menší věkový rozdíl a na plátně jsou spolu skvělí. Věřím tomu, že jak Armie a Timothée tak i všichni ostatní, co se na Call Me By Your Name podíleli, dali do filmu úplně všechno, co mohli, včetně svého srdce a své duše.

Přestože už tak film absorvoval hromadu duší, další zásilku duší obdržel díky soundtracku. Nedivila bych se, kdyby někteří z vás už jen vyčkávali, kdy dojde na slovo 'soundtrack'. No znáte mě - vždycky jej musím pochválit. Soundtrack byl překrásný a dokonale splňoval svou funkci podtrhování děje, atmosféry a emocí. Absolutně nejkrásnější byly skladby od Sufjana Stevense - Futile Devices, Mystery of Love a Visions of Gideon. Tyhle tři skladby byly asi nejemotivnější a mě doteď slzí oči jen když je poslouchám. A nechybělo ani retro, tedy něco dobového jako post-punková britská kapela The Psychedelic Furs a jejich Love My Way - nechť mám tuto písničku spojenou s tančícím Armiem až do konce mých dnů!

Ale do čeho by všichni ti lidé vkládali tolik ze sebe samotných, kdyby nebylo příběhu, a tedy i předlohy? Knihu napsal André Aciman a vyšla v roce 2007, do češtiny zatím nebyla přeložena, ale vzhledem k mé lenosti doufám, že ji brzy přeloží...

Díky Andrého se do rukou Jamese Ivoryho (scénář) a Luca Guadagnina (režie) dostal opravdu čistě nádherný příběh, který se jim také podařilo přetvořit do stále nádherné podoby, tentokrát pro filmová plátna a televizní obrazovky.

První polovina filmu je spíše o sbližování Elia a Olivera, uvědomování si jejich citů. Tahle část mi připadá krásně lyrická a symbolická. Obyčejná jízda na kole, koupání se, opalování na slunci… z toho všeho sálaly právě ty lyrické emoce. Nebo třeba scéna, kde Oliver vášnivě tančí na post-punkovou kapelu a Elio se nenápadně přidá na parket a tančí v Oliverově blízkosti s dívkou, co je do něj tajně zamilovaná. Nebo scéna, kdy Elio hraje na kytaru a Oliver ho zaujatě požádá, aby to zahrál znovu, načež ho Elio zavede do vily a hraje mu stejnou skladbu na klavír. Scéna, kdy se Elio se svými city přizná Oliverovi. Scéna na louce. Všechno to působí tak čistě a dostatečně to vystihuje tu kouzelnost první lásky.

V druhé polovině je už vše mezi Oliverem a Eliem dostatečně vyříkáno, přiznáno, projeveno a už jen pozorujeme, jak oba s poutem, které je pojí, zachází. A stále je ten vztah mezi nimi tak krásný, silný, vášnivý a hodně emocionální. Spojení a souznění dvou duší, tak jak to má být. Krásná scénka, která si zaslouží vyzdvihnout je například ta, díky které kniha/film dostal svůj název: "Call me by your name and I will call you by mine" a monolog ke konci filmu, který vedl k Eliovi jeho otec, to byla řeč, která by se snad měla nacházet i v učebnicích po celém světě.

A s celým krásným příběhem o neobyčejně obyčejné letní lásce se rozloučíme v neskutečně emotivním zakončení, které se přece jen trošku zahryzne svými ostrými zoubky do srdce a zanechá po sobě malé nemilosrdné ranky.


Z toho všeho jste už nejspíš pochopili, že film mě celkem dostal. Možná mi ve finále i slzely oči, ale to vám přece neprozradím. Jediné, ale opravdu jediné, co bych vytkla, jsou ty sexuální scény. Je to hodně subjektivní názor, protože si nemůžu pomoct, ale mě sexuální scénky ve filmech většinou dost vadí. Přátelé i rodiče, co se mnou už zažili nějaké to sledování filmů se vždycky smějí, když dojde na nějakou scénku a já začnu buď zkoumat podlahu nebo si dokonce zakrývat oči. Takže některé scénky mi sledování Call Me By Your Name rozhodně ztěžovaly. Zejména jedna zvláštní scéna s broskví... Broskev se tak vlastně stala jedním ze symbolů filmu.

Fun fact: Údajně, aby se dokázalo, jestli to je vůbec možné, si Timothée (a prý i režisér) musel experiment s broskví vyzkoušet sám, než se rozhodli tu scénu opravdu natočit.


Ale co je jeden jediný a ještě k tomu subjektivní negativ vůči té hromadě pozitivů filmu?

Jestliže se chcete podívat na film o lásce, ale už vás nebaví všechny ty přikrášlené, naumělkované a často nic neříkající romantické filmy, které se na vás hrnou ze všech stran... Jestliže chcete opravdu kvalitní a hlavně sympatické drama... Jestliže chcete na chvilku zavítat do Itálie v osmdesátých letech... Jestliže chcete zjistit, jaký je ten snímek, kterému o kousíček unikl Oscar... Jestliže vám nevadí takový druh filmů a jestliže si chcete zatrsat s Armiem Hammerem na Love My Way...

... Podívejte se na Call Me By Your Name.

Já už se upřímně nemůžu dočkat, až si film pustím někdy znovu. Někdy... v jeden z těch letních večerů, které film sám představuje. Někdy, kdy se budu chtít podívat na něco krásného a dojemného. Někdy když budu potřebovat menší nakopnutí k tomu, abych někdy vylezla z domu a žila.

Nic nevystihuje mé pocity ohledně soundtracku lépe, než tady Chandler...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. K. K. | Web | 11. března 2018 v 21:29 | Reagovat

Anooo, sotva kliknu na tvůj blog, vyskočí na mě článek o filmu, na který už se chvíli chystám. Myslím že jsem ho snad měla i rozkoukaný, ale jen nějakých 10 minut, protože mi do toho něco a vlezlo a už jsem se k tomu nevrátila - no znáš to :D Teď na něj ale mám velkou chuť se podívat. Tak že by plán na dnešní večer? :)

2 alienee alienee | Web | 11. března 2018 v 23:51 | Reagovat

[1]: Znám to až moc dobře :D Snad ti do toho sledování opět něco nevleze (respektive, ať to nedopadne stejně nešťastně jako se mnou a Kódem enigmy :D) a hlavně doufám, že se ti film bude líbit - já z něj byla opravdu celkem dojatá ^^

3 Rosie. Rosie. | Web | 13. března 2018 v 14:57 | Reagovat

Tenhle film mi doporučil bratránek, že je to nejlepší film, který za posledních x let viděla a že si to mám okamžitě pustit, tak jsem si to stáhla a právě.. můj problém je, že než se na film podívám, tak proklikám trochu v přehrávači kusy filmu, abych měla přehled co mě čeká.. jenže já nejdřív klikla na část, kde někde na louce má sex s holkou, pak na část se zmiňovanou broskví v tvém článku a pak jsem to vypla a nějak se mi na to vůbec nechce koukat... podle tvého popisu to zní dobře, ale se mnou ta scéna s broskví prostě hla špatným směrem a nemůžu si pomoc ale kvůli tomu se na to nějak pořád nechci podívat :D

Co se Nesba a jeho knih týče.. Harryho jsem začala číst od první knihy - Netopýr a nelituji. Teta to právě začala číst od tech nejsleodvanějších - sněhulák a levhart a říkala že byla zklamaná že to má dějově pomotaný, protože to na sebe právě navazuje.. jenže některé díly jsou slabší a tak je buď musíš přelouskat a překonat a pak se dostaneš ke zlatému pokladu a nebo se na to vyprdnout a přečíst si jen ty vyhlášené.. Mně by to ale upřímně několik věcí v tom nedávalo smysl a hrozně se mi líbí číst to chronologicky.. Já ale musím všechno vždycky mít chronologicky.. filmy, seriály i knihy.. :D Přes to u mě nejede vlak :D Pokud se ale pustíš do Harryho nemyslím si že budeš litovat, i když každému se líbí něco jiného no... Já upřímně milovala i ty slabší díla, která mě tolik nenadchla.. :)

4 alienee alienee | Web | 13. března 2018 v 18:35 | Reagovat

[3]: Nedivím se, že tě to odradilo, já byla opravdu ráda, že jsem o filmu nic nevěděla a jen se podívala. Ty scénky mi dělaly problém, vždycky jsem to musela přeskočit, ale když jsem dokoukala celý film, přebily to spíš ty hezké momenty a celkově dobrý pocit z pěkného filmu :D Ale stejně myslím, že broskev nechci vidět už nikdy v životě :D
Jestli se na to někdy s odstupem času podíváš, určitě mě bude zajímat názor :) V květnu by dokonce měla vyjít přeložená knížka, tak kdyby se ti chtělo, klidně Call Me By Your Name můžeš dát šanci spíš v psané verzi :)

Mockrát děkuju za odpověď na Nesba. Dám teda na tvou radu a začnu chronologicky, přestože s mojí leností to vypadá jako běh na dlouhou trať, když tak koukám, že celá série už má 11 dílů... Ale chci se prokopat k tomu zlatému pokladu, jak píšeš :)

5 Atheira Atheira | Web | 14. března 2018 v 7:47 | Reagovat

Aj... Takže další teplákovina. Ne, že bych proti vztahu chlapa s chlapem jako takovým něco měla, ale když to čtu nebo na to koukám, mám z toho takový divný pocit. Nevím jak to vysvětlit. V reálným životě jsem s tím v pohodě, ať si lidi chodí s kým chtějí, vůbec nic to pro mě neznamená. Jen z literatury nebo filmů tohohle typu mám takový pocity, jak kdyby tam bylo něco hrozně blbě, mozek mi to zpracovává jak nějakej druh erroru a neumím to vnímat jako milý a hezký. :D

6 alienee alienee | Web | 14. března 2018 v 8:16 | Reagovat

[5]: To chápu. V reálu to bereš normálně, ale to neznamená, že musíš ještě schválně vyhledávat takové téma ve filmech nebo v knížkách :D Myslím, že jsem podobný error měla pár let zpátky, ale v reálu - strašně jsem chtěla, aby mi páry stejného pohlaví, co se po městě procházeli za ruce, nevadili ale stejně mi vždycky v hlavě vyskočila ta error tabulka :D A asi až díky některým párům v seriálech jsem si na to více zvykla a začala to brát jako normální věc. Momentálně znám i kluka, který se svými pocity hodně bojuje a strašně mě bolí sledovat, jak se stydí sám za sebe. Myslím, že by nebylo naškodu, kdyby vznikalo více podobných malých filmečků (ale ne moc, aby to lidi spíš víc neodradilo), aby se tím nějak vymazaly ty hranice a ztratily rozdíly.. :D
Moc děkuju za názor, donutilo mě to zamyslet se nad filmem ještě z dalšího pohledu :D

7 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 17. března 2018 v 14:33 | Reagovat

Ten film vypadá naprosto parádně!! :D Děkuju moc za super tip, jen doufám, že to neskončí jako moje několikaměsíční "musim se podívat na riverdale".. :D :D A děkuju za moc hezký komentář u mě na blogu, opravdu mi vykouzlil úsměv na tváři! :)

8 Ami Ami | E-mail | Web | 19. března 2018 v 22:49 | Reagovat

O tomto som ešte nikdy nepočula. Nuž, určo si na to nájdem čas, keď si budem chcieť spraviť pohodový piatkový večer s čajom... ;D

9 Angie Angie | Web | 20. března 2018 v 6:33 | Reagovat

O tomto filme som doposial nepocula a nevyzera vobc zle, aspon som si vdaka tebe nasla dalsi typ na film ktorý si pozriem cez víkend ^^

10 alienee alienee | Web | 20. března 2018 v 18:57 | Reagovat

[7]: Taky se takhle zaseknu u filmů a seriálů... Třeba mě půlroku straší v počítači, než se na ně opravdu kouknu... :D Nemáš vůbec za co děkovat, za tu pozitivní rekci na komentář jsem opravdu ráda, úsměvy by se měly kouzlit a rozdávat všude kolem pořád :)

[8]: Od toho máš snad mě, abych informovala o filmech xD Páteční večer s čajem zní jako vhodná chvilka pro takový odpočinkový film :D

[9]: Rozhodně není za co :D Určitě mě pak informuj, jestli se film líbil nebo ne ^^

11 Keiji Keiji | Web | 4. dubna 2018 v 8:12 | Reagovat

Tak jo, znovu článek zatím nebudu číst a pak se sem - jako je již téměř zvykem :D - vrátím později, protože okamžitě, co jsem dosledovala Skam třetí sérii, jsem objevila, že tento film má jít do kin (když jsem hledala Skam videa na youtube) a já že ho musím vidět jedině v kině. Ale na chvíli jsem přestala dýchat, jak přesně kopíruješ mé myšlení!

12 alienee alienee | Web | 4. dubna 2018 v 21:03 | Reagovat

[11]: Až se na film tedy podíváš, určitě mi co nejdříve napiš. Tady, na instagram, pošli mi dopis nebo sovu... úplně jakkoliv :D Potřebovala bych slyšet něčí názor a trochu film prodiskutovat! Jsem ráda, že jsme se tak naladily na stejnou vlnu! :D

PS: Jestli jsi objevila opravdu skvělá Skam videa, klidně se se mnou poděl ^^ Momentálně jsem si hodně oblíbila právě jedno s Evenem a Isakem.

13 Keiji Keiji | Web | 8. dubna 2018 v 11:24 | Reagovat

[12]: Určitě! :D Moc ráda bych se na něj dostala ještě když je v kině.. aha, teď se dívám, že ho tam moc dlouho nenechali.. sakra. Tak jdu stahovat, no. :D

Jinak videjí mám hodně, je jich plný youtube a stačí když spustíš jedno a už navážeš na nekonečný řetězec. :D Upřímně mám tuhle část - následné projíždějí youtube po shlédnutí originálu - nejraději. :D
Ale moje zatím bezkonkurenčně nejoblíbenější je tohle:

https://www.youtube.com/watch?v=WxxbOoqtD6Y

14 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 2. května 2018 v 16:22 | Reagovat

Koukala jsem na něj v takový krásný vlahý až letně hřejivý večer, a o to víc na mě ta atmosféra dýchla. Proto si knížku nechávám až na oficiální léto. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama