Stephen King | Four Past Midnight 1

1. března 2018 v 10:28 | alienee |  books
Pokud něco opravdu není jednoduché, tak je to boj proti vlastní lenosti. Ale pravděpodobně se mezi temnými časy zírání do stropu a přemýšlení o ničem jednou za čas objeví i ty světlounké chvilky odhodlání něco dělat. Něco si přečíst. Zacvičit si. Přestěhovat nábytek v pokoji. Proódina, dokonce se i učit!

A tak jsem v tom urputném soupeření s leností přešla ke své knihovničce ruku slepě natahovala po kingovkách. Vytáhla jsem druhou knížku, kterou po slepu nahmatala - první totiž bylo Osvícení, které jsem už četla. Rozsvítila jsem slaboučké světlo a téměř jsem po celém dni stráveným v šeru mého pokoje oslepla.

A bylo to tady. Už jsem se zase nechala vtáhnout do Kingova světa bez šance na únik.

○○○

Four Past Midnight, aneb Čtyři po půlnoci, je soubor čtyř novel Stephena Kinga - Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes. Zatímco původně jsou všechny čtyři povídky pohromadě v jedné knize, v České republice máme Čtyři po půlnoci rozdělené na dvě části po dvou novelách. Všechny povídky spadají pod žánr hororu.

Zatím jsem měla čest pouze s prvním dílem, tedy s Časožrouty a Skrytým oknem do skryté zahrady. Určitě mám v plánu dostat se někdy i k druhému dílu, ale do té doby mám v plánu s chutí se prokousávat dalšími kingovkami (a jako další chod můžeme nabídnout Zelenou míli).


ČASOŽROUTI

Boeing 767 je na nočním letu z LA do Bostonu. Ani ne po půl hodině letu se probouzí pár cestujících z poklidného spánku, jen aby zjistili, že všichni ostatní cestující - a k jejich hrůze i posádka - zmizeli za záhadných podmínek. Naštěstí mezi "pozůstalé" patří také pilot Brian, který byl zrovna na cestě domů a ujme se pilotování. Palivo nemilosrdně dochází a Brian musí změnit kurz letu, aby zachránil hrstku cestujících. Doletí do cíle, ale brzy jim dochází, že tady něco nehraje… Kam se poděli všichni lidé? Proč nefunguje elektřina? A co se stalo se samotným vzduchem? A co má znamenat ten podivný blížící se zvuk?

Pro cestující si jde velké nebezpečí…


Zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli mě Časožrouti baví, nebo ne. Tyto rozpaky byly vyvolané faktem, že jsem vůbec neměla problém kvůli nedostatku času čtení vždy po pár stránkách odložit. Normálně by mi tak časté odkládání knížky rvalo srdce, ale tady ne.

Čímž ale nechci povídku zavrhnout úplně. Nápad se mi velmi líbil. Pohrávání si s časem, zmínka Bermúdského trojúhelníku, to je prostě můj šálek kávy. A z časožroutů samotných mi běhal mráz po zádech... alespoň do chvíle než přišli skutečně na scénu. V tu chvíli jsem knihu neodložila, dokonce jsem si nechala ujet autobus. Četla jsem, hltala každé slovo a nedočkavě čekala na časožrouty. Bylo to trochu jako bych si přes internet objednala tu nejpřesnější repliku rukavice Freddyho Kruegera a nedočkavě čekala až mi přijde poštou a když už se tak konečně stane, otevřu balíček a vidím tam zahradkářskou rukavičku s květinkami a do čtyř prstů jsou zabudnutá párátka.

Dobře, to je asi kapku přehnané, v takovém případě bych se asi rozbrečela a začala vraždit, zato v případě časožroutů, jsem jen zklamaně sklonila hlavu a odložila knihu, počkala na další autobus a po pár hodinách, když jsem se vrátila ze školy, jsem už stejně četla dál. No, tak co už. Chvíle napětí nechyběly a dokonce došlo i k okamžiku, kdy jsem si řekla, že letadlem asi nikdy cestovat nebudu, protože zápletka Časožroutů pro mě byla poměrně snadno uvěřitelná. Klidně se mi smějte, ale takové představy mě kapánek děsí.

Ještě takový plusový bod pro Časožrouty: přece jen jsem si stačila celkem oblíbit několik postav - tajemného Nicka Hopewella a jeho "slavný vulkánský chvat pana Spocka", Alberta neboli "Esa", který se až watsonovsky zapojoval do sherlockovských dedukcí dalšího oblíbence, starého spisovatele detektivek Boba Jenkinse. Díky tomu jsem teda skupince přeživších fandila, ať to dotáhnou do šťastného konce.


Náhodný gif, co jsem našla, netuším jestli je z Časožroutů (což je prý úděsně zfilmováno) nebo z jiného filmu

SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY

Spisovatel Mort Rainey to v posledních pár měsících neměl zrovna jednoduché. Po rozvodu vede osamělý život u jezera. Většinu dne prospí a zbylých pár hodin se marně trápí se psaním nové knihy. Najednou mu ale do života nemilosrdně vtrhne cizinec, který Morta obviní z plagiátorství. Mort se snaží cizince přesvědčit o opaku, ale podivín spisovatele tlačí až za hranice šílenství…


A přesně tohle je ta povídka, která mě ke knížce dostala. Filmové zpracování pod názvem Secret Window jsem shlédla snad někdy v devíti letech, kdy jsme s bratrancem prohledávali dévédéčka mých rodičů. Tehdy jsem to teda moc nepobrala a všímala jsem si spíš toho, že tam hraje Johnny Depp, jelikož Johnny je jednoduše herec mého dětství i mého celého života. Po pár letech jsem Secret Window našla stejným způsobem, tentokrát v novém domě a bez bratrance. Film jsem vnímala lépe, ale asi jsem opět všechno nepobrala. Když jsem se na něj chtěla podívat před rokem potřetí, teprve jsem zjistila, že je natočen podle knihy. A pozor - podle Kingovy knihy! Pro první část Čtyři po půlnoci to byla jasná vstupenka do mé knihovny.

Skryté okno do skryté zahrady. Krása. Povídka byla čtivá od samého začátku a jela si svižným tempem až do excelentního finiše. Zatímco u Časožroutů jsem se chvilkami zasekávala, tady jsem měla problém knihu odložit.

Z filmu jsem si skoro nic nepamatovala, kromě domu u jezera, Johnnyho a matně i toho nejdůležitějšího dílku zápletky. Snažila jsem se tu informaci nějak zazdít v mozku, ať si užiju čtení naplno. Místo toho mi ta myšlenka v hlavě neonově blikala a strhávala na sebe všechnu pozornost, jak už to tak bývá, když chcete sami sebe donutit na něco nemyslet.

Nakonec si troufám říct, že mě ta částečná znalost příliš neovlivnila a děj mě do sebe vtáhl a nechtěl mě pustit. Navíc si nemyslím, že to byla nesmírně utajovaná informace, kterou se musíte dozvědět v ten daný okamžik, aby vás co nejvíce šokovala. To ne. To snad ani King nemá zapotřebí, dokáže vás napínat a šokovat i bez toho. Navíc… co si budeme povídat, však je to prakticky prozrazeno už v oficiální anotaci knížky.

Skryté okno do skryté zahrady byl ten pravý šílený příběh, který jsem už nějakou dobu potřebovala. A myslím, že po přečtení si někdy v blízké době budu moct napotřetí odpočinout u filmu, který sice určitě nebude předčit svou předlohu, ale na Johnnyho Deppa v příběhu Stephena Kinga se snad dá kouknout kdykoliv.

Secret Window (2004)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama