horror | psycho & the birds

1. května 2018 v 14:14 | alienee |  alienee goes to the movies
Po jisté... měsíční neaktivitě už po několikáté vstávám z mrtvých a přicházím za vámi, tentokrát s dalšími hororovinkami.

Dnes tu máme dva horory, které nám z knižních předloh převedl na filmová plátna jeden velmi známý, nezapomenutelný pán. Herce nazýval dobytkem a stejně tak s nimi i zacházel, neměl zrovna v lásce ženy (až na tu jeho osudovou) a do hlavních rolí obsazoval inteligentní, krásné blondýnky, které ať už jako postavy ve filmu nebo jako herečky, pěkně potrápil. Jeho krátké povídky musely v 50. a 60. letech ovládat většinu amerických televizí.

A jakže se ten pán jmenuje? Alfred Hitchcock, The Master of Suspense. Z jeho mistrovských děl si dnes představíme dva nezapomenutelné horory, které se dost možná postaraly o noční můry našich babiček i rodičů.

Psycho (1960)

Použité gify a obrázky jsou z Pinterestu. Krásné plakáty k oběma filmům jsou dílem úžasného Laurenta Duriexe.

Psycho

Horror | Mysteriózní | Thriller | 1960 | USA

Marion Craneová spěchá za svým milencem s ukradenými penězi. Doléhá na ni únava a strach z následků a ani cestování v takovém lijáku situaci zrovna neusnadňuje. Když v tom zpoza tmy zahlédne motel, svou záchranu, svou příležitost k odpočinku. Motel vede nervózní, stydlivý mladík Norman Bates. Na kopci za motelem se rozléhá dům, v němž žije Norman se svou nemocnou matkou, které se rozhodně nelíbí Marionina přítomnost nelíbí...
Lila Craneová si dělá starosti o svou sestru Marion a pokládá ji za nezvěstnou. Společně s Marioniným milencem, Samem Loomisem a soukromým detektivem Arbogastem se vydávají Marion po stopě až se také dostávají do Batesova motelu a setkávají se s podivuhodným Normanem i s jeho matkou...



Hitchcockovi se neříká Master of suspense jen tak pro nic za nic. Z filmu na vás dopadá hutná atmosféra, kterou v některých chvílích na kusy rozdrásá kvílející hudební doprovod, který vám dost možná bude chvíli po shlédnutí znít v těch nejtišších okamžicích i v hlavě. Má následující slova mohou znít nesmyslně - jako obvykle - ale možná, možná když se na film podíváte, tak je pochopíte. A možná také ne a zůstanou jen v mém zmateném mozečku. Černobílá kamera mi nikdy nepřipadala tak barevná.
A je to venku, teď si o tom udělejte obrázek, jaký chcete.

Po shlédnutí Psycho nikdy nezapomenete na příjmení Bates, ani na neonový nápis "BATES MOTEL NO VACANCY". Silueta Normanova domu se vám navždy vryje do paměti a stejně tak hlavní hvězda - Norman a jeho matka.

Herecký výběr pro roli Normana Batese snad nemohl být geniálnější - Anthony Perkins vás svými slovy a výrazy ve tváři dokázal přesvědčit snad o všem, co řekl a jednoznačně mu chcete věřit, i když znáte pravdu. Pro nezasvěcené diváky musí být Perkinsovo hraní neskuteční zážitek, obzvláště v době vzniku filmu. Bez Anthonyho a jeho skvělého podání poměrně komplikované postavy, která má nebezpečně blízký vztah ke své matce by film nemohl fungovat. Určitě mu v roli napomáhal fakt, že dříve měl údajně taky blízký vztah ke své matce, a dokonce prý žárlil na svého otce.

A ještě taková menší zajímavost k hercům, nebo jednoduše hororové spojitosti: Marion Crane ztvárnila Janet Leigh (jedna z 'hitchcockovských blondýnek'). Janetina scéna ve sprše je prostě ikonickou pro svět hororu a spousta lidí, která Psycho nezná, určité má nějaké podvědomí o této scénce, která v šedesátých letech pěkně šokovala. Díky té scéně občas bývá označována za jednu z tzv. Scream Queens (herečky, které jsou známé pro svou roli hlavní protagonistky v hororových filmech). Ovšem za (zaslouženě) nejznámější Scream Queen je považována právě Janetina dcera Jaimee Lee Curtis. Jamie prostě musíte znát hlavně díky Halloweenu, ale zahrála si i ve spoustě jiných hororových filmech a také komediálním hororovém seriálu Scream Queens. Trefné.

Zajímavostí není nikdy dost. Proto taky musím zmínit, že film je podle stejnojmenné knihy Roberta Blocha. Knihu mám doma, jednou jsem ji dokonce začala číst, ale pak jsem musela čtení odložit. Doufám, že se k tomu ještě letos vrátím, abych mohla srovnávat a porovnávat. Pamatuju si snad jen jediný rozdíl - zatímco ve filmu máme miloučkého klučinu Anthonyho Perkinse, v knize je Norman popisován spíš jako obtloustlý rovněž stydlivý, ale pravděpodobně starší chlap. A kniha je zase inspirována sériovým vrahem Edem Geinem. Stále doufám, že o Edovi někdy napíšu víc, proto tady nebudu rozepisovat jeho případ, když tak si ho vygooglete. Norman si trochu převzal Edův vztah s jeho matkou a celkově komplikovaný, spíše nenávistný vztah k ženám. Jenže Ed byl mnohem horší než náš Norman a další dílky Edovi osobnosti si rozdělily další horory, jako Texaský masakr nebo dokonce Hannibal.

Psycho je nepochybně jeden z mých neoblíbenějších hororů, na který se kdykoliv ráda podívám. A samozřejmě bych jej chtěla doporučit i Vám. Kulturní záležitosti přece :D









Birds

Horor | Thriller | 1963 | USA

Melanie Danielsová si ráda z někoho vystřelí. Kvůli jednoho překvapení jede za Mitchem Brennerem až do Bodega Bay se dvěma papoušky v kleci.
Začne to nečekaným útokem racka, mířeným na Melanie. Někteří ptáci v okolí se začínají chovat divně - nechtějí jíst, shromažďují se na zvláštních místech v nepřirozených skupinkách. A dokonce dojde k dalším napadením. Do města přilétají tisíce ptáků a všichni se nejdříve shlukují, vyčkávají a pak nemilosrdně napadají obyvatele městečka. Ptáci odletí a zanechají po sobě jen spoušť a zakrvácené mrtvoly v ulicích. A za chvíli se opět slétají k dalšímu útoku...

Tenhle film jsem viděla teprve nedávno, přestože jakési podvědomí o něm jsem měla ještě dřív, než jsem došla k Psycho. Připadá mi, že The Birds je z této dvojice právě ten známější film. Dokonce jsem si právě nedávno o filmu povídala s oběma babičkami. Babička z tátovy strany mi vyprávěla, že The Birds šla ještě za mlada do kina a během promítání musela bojovat s nutkáním ze sálu odejít a na film zapomenout. Neodešla, nezapomněla. Co si budeme povídat, všichni přece alespoň v mládí měli celkem kladný vztah k hororům a táhla je k nim zvědavost. A babička z mamčiny strany film někdy viděla taky v mládí v televizi a dodnes z něj má noční můry. Tuhle babičku si dokážu živě představit, jak sedí před televizí v potemnělé místnosti, ruce v klíně, prsty propletené do sebe a palce kolem sebe vzájemně krouží. Takhle už jsem ji viděla několikrát. Takhle jsem ji našla, jak sedí po tmě a kouká na Wolverina. Takhle sedávala u Hvězdné brány. Takhle si ke mně nespočetněkrát přisedla, když jsem se dívala na nějaký horor - a přes všechny řeči, jak se bude v noci bát, nedokázala odvrátit pohled od obrazovky.

The Birds se právě nachází v poměrně nevýhodné situaci, a to takové, že je osamocen v ringu s boxérským šampionem Psycho. Přestože mě film oproti Psycho více vyděsil, nezanechal ve mně tak velký dojem.

Atmosféra mi nepřišla tolik napjatá, zato jsem se tady dočkala více okamžiků, kdy mi přebíhal mráz po zádech. Od prvního útoku racka, který Melanii poraní na hlavě se krutost ptačích útoků stále stupňuje a ke konci jsem dokonce začala nedobrovolně uhýbat pohledem při každém dravém klovnutí do masa. Některé scény ve mně vzbuzovaly nesmírně tíživý, stísněný pocit - například scéna, kde se Melanie schovává v telefonní budce a ptáci agresivně nalétávají do skla z každé strany. A z jiných scén jsem prostě měla husinu a hrůzu - havrani shromažďující se před školou, vyčkávajíc a vyčkávajíc…

Hejna útočících ptáků působila tak nepřímo apokalypticky - taková nevinná zvířátka, jejichž zpěv obdivujeme, s lítostí sledujeme malé ptáčátko, jak vypadává z křídla a snažíme se jej dát někam do bezpečí, aby to chůdě kočka nesežrala, chováme je v klíckách, jen protože nám připadají krásní a nevinní… a pak najednou vidíte, jak hejno ptáků překryje sluneční svit, svět potemní a v tom se na vás ti ptáci snesou z nebes, jako nelítostní poslové smrti, zobáky a drápy připravené trhat lidské maso.

Obdiv si určitě zaslouží provedení. Někteří ptáci byli skuteční a cvičení, jiní byli animovaní a někteří byli také stroje. U některých scén si určitě řeknete "V dnešní době by to vypadalo líp." (což nemusí být úplně pravda, přestože technologie nesmírně pokročila), ale zároveň si musíte neustále opakovat, jak sakra tohle v šedesátých letech zvládli? Hitchcock byl pro svou dobu nadčasový. Jiná odpověď není.

Z filmu jsem si odnesla posílený strach z ptáků. Nemám je moc v lásce už od dětství, jelikož jsem měla hrůzu ze slepic a z těch jejich oček a zobáčků. Babička z dědou mě musei vždy upozornit, než je vypustili po zahradě, abych se mohla schovat zpátky do domu. No… jednou mi to kapku zapomněli říct, a to jste měli vidět, jak za mnou ty slepice utíkaly po celé zahradě. Vyskočila jsem na houpačku a ony kolem mě udělaly takový hlouček a skákali po těch svých nožkách a otevírali na mě zobáky a dělaly ty znepokojivé trhavé pohyby hlavou, dokud se kohoutovi nepodařilo vyskočit na houpačku a poklovat mě. Babička prý doteď nemůže zapomenout na to, jak jsem tehdy děsivě vřískala. Krom slepic nenávidím holuby. Nesnáším ranní cestu do Ostravy, když si tam nebojácně chodí troufalí holubi zase s děsivýma očkama. A nejhorší holubi jsou ti bruntálští, to je snad nějaká bojová rasa.

Z toho si asi dokážete odvodit, že film se krásně strefil do slabého místa a posílený strach mi postavil do cesty pár trapných příhod, kdy jsem se doopravdy na náměstí přede všemi lidmi rozutíkala před holubem, nebo jsem horším případě začala pištět, když kolem mě cosi prolétlo.

Abych nezůstala jen u strachu… Druhou věcí, co jsem si z filmu odnesla je lehká žárlivost na herečku v roli Melanie, Tippi Hedren. Takové herečky v hlavních rolích mi vždy připomenou, že vypadám jako živoucí popelnice. A možná kdybych pátrala po třetí věci… byly by to otázky. Nemůžu si pomoct. Po skončení filmu jsem sice nebyla zrovna plná dojmů, ale spíše otázek. Když máte tyhle "natural horory", tak si pak prostě říkáte "A jak k tomu došlo?" a hlavně "Hmm, mohlo by se to stát?". A můžu jen doufat, že na některé otázky mi odpoví předloha od Daphne du Maurier...

Tak co? Mohlo by?

Jestli ano, vybuduju si kryt proti slepicím.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VeJa VeJa | Web | 8. května 2018 v 10:22 | Reagovat

Horrory veľmi v láske nemám, ale Psycho je už veĺmi dlho v zozname na pozretie a tvoj popis ma k tomu už definitívne prinútil :D a seriál scream queens? Videla som pár dielov a radšej prestala :D
Birds znejú mierne desivo, hlavne keď mám iracionálnu fóbiu z vrán a holubov :D Musí to byť však zaujímavé, keď tvoja babka zamlada chcela počas premietania odísť.. :D

2 Rosie. Rosie. | Web | 12. května 2018 v 15:24 | Reagovat

To jsem moc ráda, že jsem tě "málem" shodila ze židle díky mé recenzi. :D I po měsíci na Amerikánu vzpomínám a chybí mi. :D

Miluju Psycho!!! Samozřejmě jedině to z roku 1960... Remaky nenávidím většinou, nebo spíš skoro vždycky. Miluji kouzlo těch prvních filmů. Jsem extrémně hororový fanoušek a těžko mě nějaký vyděsí - asi zkusím ty Japonské jak všichni doporučují. :D
Ale tyhle pro mě "nevinné" horory tak moc miluji. Mám je skoro jako pohádku na dobrou noc. Od Hitchcocka jsem viděla zatím jen Psycho a Marnie (kteoru jsem si opravdu hrozně moc zamilovala) a koukám, že herečka Tippi Hedren, která hrála Marnie působí i ve filmu Ptáci... musím to už konečně napravit. Už stejně dlouho se chci podívat i na Okno do dvora. :D :)

Asi si dneska udělám filmový večer ze 60. let O:) Děkuji za typy! A neboj se, taky lezu na blog poslední dobou jednou za měsíc. Jsem mrtvá pod horami skript, z kterých si půjdu brzy hodit mašličku. :D

3 alienee alienee | Web | 16. května 2018 v 8:04 | Reagovat

[1]: Určitě se na Psycho podívej, navíc to má blíže spíš k thrilleru než hororu :D Scream Queens jsem dokoukala až do konce, ale byla to celkem blbost (a stejně mě to jaksi bavilo xD)
Není to až tak iracionální, však to jsou děsivá zvířata, já holuby fakt nemám ráda :D

[2]: Ta židle je stabilnější než můj život, ale jak se se mnou zapotácela! :D
Můžu s tebou jen a jen souhlasit a když narazíš na nějaký fajn japonský horor, určitě dej vědět :D Třeba už mám dlouho na seznamu japonský Kruh z roku 1998.
Marnie už mi tady taky chvíli leží v počítači, tak když se ti to tolik líbilo, kouknu se co nejdřív :D A Okno do dvora to samé!

Ále, žádné mašličky! Tolik filmů a knížek... přece bys to tady jen tak nenechala? :D Doufám, že se taky brzy ozveš na svém blogu s nějakou skvělou recenzí a zase vykrmíš můj seznam knih :D Držím palce se zkrocením té hory skript!

4 Atheira Atheira | Web | Neděle v 16:50 | Reagovat

Mně nikdy nějak nešlo se těch filmů bát nebo mít z nich mrazení v zádech či divný pocit.
Vzpomínám si, že jako hodně malé děcko mě bavili Ptáci. Jenže stejně ráda jsem vstávala i k filmu o smrtících včelách nebo mravencích, takže asi tak.
Nevím, jestli jsem prostě jen moc neuctivá nebo co, ale ani jeden z těch filmů bych si už jen tak sama od sebe nepustila, mám je až moc zařazené v kolonce horory a thrillery pro mé malé já někde před mileniem a těsně kolem něj, kde je také velmi ráda nechám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama