mixtape | may 2018

31. května 2018 v 20:25 | alienee |  alienee's mixtape
Letošní květen se určitě zařadí mezi mé nejhektičtější měsíce vůbec. Snad všechno, co mě květnem provázelo, ať už to byla nálada, atmosféra kolem, různé situace, zážitky... všechno do pár dní nečekaně vykmitlo do absolutního protipólu a než jsem se nadála, už to rychlostí světla spěchalo zpátky a pořád a pořád a pořád do kola. Šílená změť různorodých horských dráh. Cesta se přede mnou pokaždé rozdvojovala a roztrojovala a já nikdy netušila, jakou cestou se se mnou ten viklající a nepříliš důvěrný vozík, nezastavitelně řítící se vpřed, vydá a nebo jestli na rozcestí samovolně exploduje. Nějak jsem přežila a dojela do květnového finiše a už jen čekám, co přinese červen a zda se pokusí v čistém chaosu překonat květen.

Pokud bude o víkendu dost času, pokusím se možná povyprávět některé klidnější květnové body, které se mi z pochopitelných i naprosto nepochopitelných důvodů vryly do paměti. Momentálně bych se chtěla podělit alespoň o trochu hudby, která se rozhodně vyskytovala na mém playlistu v tomto měsíci.


Musím si postesknout, jak moc mi chybí sluchátka. Jsem... nebo... byla jsem...? Ach jo. Bývala jsem tou osobou, která si nechá ujet autobus, protože nemůže najít sluchátka a bez nich přece nemůže vyjít z domu. Jenže... ať už se starám jak chci, ta technika ode mě nějak utíká... umírá. I sluchátka. Obzvlášť, když si koupím opravdu kvalitní. Ty jdou pryč do měsíce. A pak tu jsou ta levná sluchátka za pár korun, která by mi vydržela i půl staletí, kdyby mi je většinou neukradla ségra. Teď už je to možná tři měsíce. Tři měsíce, kdy jsem strašně líná zajít si koupit obyčejná sluchátka. Tak jsem prostě bez nich. Ze začátku jsem mohla zešílet z toho pocitu osamělosti, teď už si pomalu zvykám, ale chybí mi hudba na cestách kamkoliv na metr daleko od pokoje.

Takže s hudbou se teď potýkám jen občas doma, kdy si pustím něco na youtube a později jsem líná vyhledávat dál a dál, tak uvíznu na těch pár písničkách, které se mi prostě líbí a usmívají se na mne pokaždé z kolonky "sledovat znovu". Tento měsíc to jsou tedy tyto písničky...

(Po kliknutí na ikonku "play" se skladba otevře v novém okně na youtube)



The Neighbourhood - Flowers

The Neighbourhood šíleně miluju a ani nedokážu popsa, jak moc ráda bych jela na jejich koncert. Snad se mi to přání jednoho dne splní. Je mi sice jasné, že by to dost možná byl můj poslední koncert, do háje, však to by byla snad i má poslední cesta do světa, poslední chvíle tlukoucího srdce a tepající krve a vzdouvajících se plicí. Instrumentál jejich songů, každá kytara, basa, buben... mě ničí. A hlas Jesseho Rutherforda mě zatraceně zabíjí. Někomu se jejich hudba nelíbí, někomu jsou nesympatičtí, ale já je zbožňuju.

Raději mám trošku starší písničky, ale i mezi novými se mi některé zalíbily na orvní tón a k jiným jsem si našla cestu až po pár poslechnutí. Například právě k Flowers. Ze začátku se mi příliš nelíbila, pak jsem si k ní také našla cestu a přestože stále není mou nejoblíbenější skladbou z tohoto alba, v květnu byla nejposlouchanější.



Cage the Elephant - Cigarette Daydreams

Znáte ten pocit, když kolem vás neustále něco proplouvá, upozorňuje to na svou existenci, dává vám znamení a vás skutečně napadne "Hele, to by mě mohlo zajímat...", ale vaše pozornost se stejně stočí k něčemu jinému? A jednoho dne se k tomu vrátíte, dáte tomu šanci a tentokrát si řeknete: "Sakra, proč to objevuju až teď?!"

Asi tak nějak jsem to měla s Cage the Elephant. Díky Cigarette Daydreams si kapela opět získala mou přízeň. Neuvěřitelně sympatická písnička. Okamžitě to na poslech zní jako písnička o rozchodu, nebo o útěku před minulostí, ale opravdu nerada pátrám pod povrchem skladeb, abych našla skutečný význam. Když narazím na jakési vyjádření umělců, ráda si to pročtu a podívám se na to z jiného pohledu, ale nepatřím mezi ty, co sbírají vodítka a dávají dohromady různé teorie. Alespoň u hudby ne. Dávám prostor tomu, jak to na mě v různých chvilkách působí. V jeden moment ten smutný podtón Cigarette Daydreams podtrhoval mou chvilkovou tesknou náladu a hned druhý den to byla prostě příjemná písnička v pozadí.

Tu a tam jsem si od Cage the Elephant poslechla něco jiného, ale kouzlo Cigarettes Daydreams nade mnou stále drží moc.



Tame Impala - The Less I Know The Better

Moje setkání s Tame Impala je vlastně stejné jako s Cage the Elephant. Dlouholeté míjení se ale přesto! Přesto jsem v minulosti vzácně narazila na jejich písničku Feels Like We Only Go Backwards, ale nikdy jsem ani nepátrala po interpretovi a nedávno mě vlastně zarazilo, že je to písnička od Tame Impala.

Text je jednoduchý, ale písnička jako celek na mě strašně dobře působí a připadá mi i chytlavá. Většinou jsem si ji pustila na večer, během té unavenosti ze školy, z lidí, z nemilosrdného slunce a z pár "proprocházkovaných" kilometrů, na zádech s batohem ze školy, který - jak se všichni smějí - "by mohl být velký jako já", protože ten autobus mi teda moc nejezdí. Byl to takový mírňoučký náboj energie, akorát k tomu, abych si přečetla pár stránek knížky a brzo usnula.




Placebo - Every You, Every Me

Placebo byla v poslední době jediná kapela, kterou jsem nebyla líná po dlouhé době vyhledat, zatímco u předchozích písniček jsem spíš čekala na co zrovna narazím. Když v krásném editu na
seriál zazněla cover verze na Running Up That Hill, hned mě to vtáhlo zpátky a chyběl mi specifický hlas Briana Molko, tak jsem hned pouštěla Running Up That Hill, proklikala jsem se k dalším písničkám a vzpomínala a v duchu jsem si odříkavala texty a pak jsem se zase sekla na tlačítku "repeat" s Every You, Every Me. Running je sice nádherná písnička, Meds jsem měla na vyzvánění kdovíjak dlouho, je tady spousta dalších pokladů od Placebo, ale Every You, Every Me je určitě mým favoritem.

Dokonce mě písnička pronásledovala. Tu a tam jsem ji občas zaslechla mimo domov a to mě upřímně zaskočilo. Dokonce, když jsme s kamarádkou Elis nedávno procházely obchody, jimiž zněly pro nás nezajímavé písničky, které slyšíte prostě všude... a najednou jsme se zaslechly známou kytaru, zpomalily jsme a hned na sebe hodily ten pohled doprovázený nadšeným, ale tlumeným výkřikem "Placebo!". Byl to skvělý moment. A hlavně jsem dlouho ten moment postrádala v okolí lidí, se kterými máme rozdílný hudební vkus. Prostě ten pohled, ty jiskřičky v očích dvou šílených fanynek. Díky toho okamžiku to je asi jednoznačná písnička měsíce :D


U Placebo bych se už zastavila a pomalu se zase loučila. Aspoň jste se dozvěděli něco málo o mém současném hudebním vkusu, tak se můžete buď plácnout do čela, co to sakra poslouchám, nebo se vyjádřit naprosto jakkoliv. Třeba jsem se někomu trefila do vkusu a třeba vůbec, ale tak či onak, kdokoliv se prokousal až na konec článku mi může doporučit něco z toho, co poslouchá, nebo také sdělit své písničky měsíce :D

Doufám, že zítra a o víkendu stihnu obletěť všechny zmeškané články, protože tenhle měsíc jsem kvůli nedostatku času šíleně strádala... a snad se najde i ten čas a nálada na psaní :D

Prozatím tedy sayounora, bytůstky
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rosie. Rosie. | Web | 1. června 2018 v 19:58 | Reagovat

Nejsi sama, taky jsem měla docela šílený květen a bohužel u mě ty zážitky, které mi ukvěly v paměti, nejsou vůbec nic co bych si tam chtěla nechat.. Upřímně bych chtěla zapomenout na některé věci, vlastně úplně bych chtěla vymazat minulý víkend - 25. a 26. května...

Teda žít bez sluchátek 3 měsíce? A to žiješ?? Jak si to dokázala? Já být líná nevím jak, tak si nějaký koupit musím třeba i u vietnamce (i když z těch mi zní ta hudba poněkud, no.. prostě nejsem spokojená se zvukem) tak ale mít bych je musela.. potřebuji je jako kyslík k životu :D Obdiv !! :D

Heleď normálně dneska mám chuť po celodenním učení si pustit nějaký starší film, udělat si kakao a mít chvíli oddych.. Tak ještě že tě mám a ještě že si mi připomněla Rear Window.. Rozhodně to dneska zkouknu a možná, ale jen možná.. to ještě nevím, napíšu pak i recenzi na blog, ale minimálně potom poreferuji tobě do komentářů, protože jsem fakt už natěšená na ten film!! :) A Vertigo mám taky jakoby v plánu, ale na to Okno se asi těším trochu víc. :D A ty se zase těš na Marnie! :D O:)

Jinak co se hudby týče.
1) The Neighbourhood - Flower, zní to docela hezky, není to úplně asi můj styl, ale líbí se mi, a ti kluci vypadají sympaticky na té fotce. :D Jako ale dokážu si představit, že kdybych měla trochu ovíněnou hlavu a tohle někdo pustil na plný pecky, tak bych asi cítila tu hudbu v každé buňce těla, je to takový ten typ.. Říkám takových písničkám "tunelovka" .. jakože mám chuť si užít jízdu na korbě pickupu v tunelu a v uších na plné pecky podobnou skladbu. :D

2)Cage the Elephant je úžasná a zrovna tuhle písničku miluju taky, neposlouchám jí moc často, ale je úžasná !! A měla jsem setkání s touto kapelou podobné jako ty. :D

3) Ta se mi líbí taky! :D

4) Placebo miluju, ale nejvíc od nich zbožňuju Running Up That Hill, jako to je fakt moje milovaná ! O:)

No, rozhodně si je jdu stáhnout a zkusit přijít na chuť i té první mimo tunely.. :D Tak děkuji, já totiž miluju od 70's po 90's nejvíc písničky, úplně nemusím zase ten dnešní styl.. jako mám určitě ráda hodně nových písniček, ale vždycky se s láskou a úsměvem vrátím do minulého století, v kterém jsem se narodila a na jejichž písničkách vyrůstala ! :)

2 alienee alienee | Web | 2. června 2018 v 9:00 | Reagovat

[1]: Tak snad se ti podaří ty nechtěné vzpomínky vyhnat pryč z hlavy, ať zbytečně nemozkomorují.. škoda, že zrovna ty věci, na které chceme zapomenout, uvíznou v hlavě a nechce se jim pryč...

Nevím, jestli se tomu dá říkat život, ale přežívání... Nejspíš je to ta moje šílená lenost ještě v kombinaci se strachem z lidí a s neochotou jít osamocená na místa, kde se hromadí více lidí, jako právě v těch obchodech.. :D

Taky mám v plánu nějakou větší hitchcockovskou recenzi, až se k tomu dokopu :D Určitě ten článek napiš, nebo mi prostě dej vědět, protože mě zabíjí, když si s někým nemůžu popovídat o nějakém filmu... můžeš mi tak zachránit život :D Chci znát všechny názory!

Vážně bych od Neighbourhood doporučila jiné písničky na první poslechnutí, ale tady mi prostě vyšla Flowers :D Už si také představuji situaci, kterou popisuješ... Trochu mi to připomíná scénu z knížky/filmu Perks of Being a Wallflower, kdy projížděli tunelem, poslouchali perfektní písničku (nepamatuji si, jestli byla zmíněná v knize, ale miluju, jak ve filmu vybrali Heroes od Bowieho, protože to je opravdu perfektní písnička) a cítili se nekonečně. Přesně to bych chtěla někdy zažít. Tak co, nechceš někdy někam zajet na tunelovku? xD (pravděpodobně zase bydlím na druhém konci ČR, takže asi nic, jako vždy...)

Jsem strašně ráda, že se ti ty kapely taky líbí. Placebo jsou úžasní a Running up That Hill je naprosto nádherná :3

Taky zbožňuju spíše ty starší písničky a ráda se vracím i ke kapelám z mého dětství, ale najdu si i něco mezi současnou hudbou - hlavně aby byla ještě šance stihnout nějaký ten koncert než se rozpadnou, nebo hůř.. :D

3 Siren Siren | E-mail | Web | 2. června 2018 v 10:25 | Reagovat

Vždy jsem měla Květen za takový klidný měsíc, plný lásky a květin, klidu... :D No co je toto to nechápu. Hned jsme spočili do léta a všechno šíleně letí. Pořád je něco nového a hlava skoro nestíhá vše pobrat. Snad už aby byl podzim třeba :D.
Jinak moc chválím za výběr písniček :). Prostě ty "starý" jsou stejně nejlepší.

4 alienee alienee | Web | 4. června 2018 v 17:02 | Reagovat

[3]: Nejspíš to vážně bude tím přeskočením jara rovnou do nemilosrdného sluníčka a nesnesitelných veder... Podzim bych si opravdu už přála :D
Děkuji :) Svatá pravda 0:)

5 Keiji Keiji | Web | 7. června 2018 v 12:13 | Reagovat

Mam to dost podobne, taky jsem uvizla na tom bode pri par pisnickach z youtube. Kdysi byla hudba ve sluchatkach celou trictvrtinou meho zivota, bez sluchatek do obchodu nebo s kosem jsem nemohla jit a byla jsem k smrti nastvana, kdyz jsem si je nekam vzit zapomnela. Ujizdet autobusy jsem si tqky nechavala, stejne jako jsem jela do skoly radeji dlouhym objizdkovym spojem nez kratkym, jen abych mela dost casu k poslouchani.
Pak jsem zacala pracovat jen pres cestu a na sluchatka nezbyl cas, uz jsem moc necestovalq a nebylo kam si je brat, nekdy jsem si je vzala se psem, ale tam jsem potrebovala vnimat... a tak jsem si nejak zvykla bez nich... ted jsem treba jela dve hodiny vlakem a zjistila az v nem, ze je nemam. A prezila jsem to. Kdysi bych se zblaznila. :D vystoupila na nejblizsi stanici, koupila nejake a teprve mohla pokracovat. :D
A na playlist urcite mrknu, ale az budu doma, dost me to zajima kor zrovna od tebe :))

6 Keiji Keiji | Web | 8. června 2018 v 6:05 | Reagovat

Písničky jsou boží! Hrozně mi k tobě sedí. :)
Ten hlas a trochu i styl The Neighbourhood - projela jsem si teď víc jejich písniček - mi trochu připomíná Pierce the Veil. Hlavně ten hlas! Hned se mi při jejich poslechu v hlavě vybavila Caraphernelia, kterou jsem kdysi hodně poslouchala. ( https://www.youtube.com/watch?v=FZVYOriINwc ) I když teď při jejich porovnání hned za sebou, sou PTV trochu divočejší. :D
A z těch tvých jmenovaných se taky plácám, jak to, že jsem neznala Placebo?! Jejich styl je boží a ten hlavní hlas taky! Kdysi bych z nich byla na větvi ještě víc, než dnes... ale lépe pozdě, než nikdy. :D (A taky mě teď víc chytla Running Up that Hill... :D)

7 alienee alienee | Web | 9. června 2018 v 6:56 | Reagovat

[5]: Děkuju, kdybych tady byla jediná, kdo prostě překlikává jen na těch pár písniček, které youtube automaticky nabídne a jediná, která se musela přizpůsobit životu bez sluchátek... asi bych se tady zbláznila xD Na projížďky veřejnou dopravou, putování městem a kdekoliv, kde je až moc lidí a až moc hluku, jsou sluchátka ideální, ale na těch procházkách přírodou jich ani není třeba.

[6]: Aww jsem ráda, že se líbí :3 Od Neighbourhood mám prostě nejraději Sweater Weather, Daddy Issues, Afraid aaa další :D Pierce The Veil jsem taky dřív, ale moc si ty dvě kapely nedokážu zařadit dohromady, možná je to těmi naprosto odlišnými obdobími, kdy jsem je poslouchala nebo možná tím, jak Pierce The Veil někdy používají ten screaming... a no, jo PTV jsou kapku divočejší a NBHD jsou občas až tak příjemně líní :D ale naprosto jsi mě teď zasáhla nostalgií! :D
Všichni se hned chytnou na Running Up That Hill! V současné době jsem tím možná trošku přeposlouchaná, ale za pár týdnů tady zase budu sedět a skoro brečet při každém tónu :D A rozhodně je lepší pozdě, než nikdy... a na objevování dalších kapel je času až až  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama