movies | alfred hitchcock presents #1

12. července 2018 v 19:51 | alienee |  alienee goes to the movies
Studio Alienee Vám představuje jeden z nejzmatenějších filmových článků vůbec. Ono se fakt nevyplatí psát o filmech měsíc dva... a snad i déle poté, co jste je shlédli. Myšlenky už mám zmatené, vím, co se mi na filmech líbilo, vím o čem byly, ale nedokážu to dostatečně vyjádřit. Navíc jsem během psaní zjistila, že se mi dva z filmů občas pletou... schválně, jestli vás napadne, které to jsou :D

A dnešní filmy jsou opět dílem pana Alfreda Hitchcocka. Naposled zde byly jeho hororové výtvory Psycho a The Birds. Dnes vám však chci představit jeho další čtyři filmy, kterým nechybí pořádné napětí a zajímavý děj plný převratů, které vám občas během sledování pěkně přežvýkají mozek - a tak to, sakra, má být, ne? :D

PS: Název článku "Alfred Hitchcock presents, je vlastně název jeho televizního seriálu, ale pro nedostatek kreativity jsem si jej vypůjčila


Strangers on a Train (1951)

Mladý tenisový hráč Guy má menší problém - jeho nevěrná manželka odmítá podepsat rozvodové papíry, jelikož se jí zalíbila Guyova sláva a peníze. Aby toho nebylo málo, neochotným přístupem k rozvodu, po němž první zatoužila právě ona, nyní brání Guyovi v tom, aby si konečně vzal ženu, kterou opravdu miluje.

Cestou vlakem se setkává s podivínem Brunem a pouští se s tímto cizincem, který tvrdí, že je Guyovým fanouškem, do rozhovoru. Bruno, vědíc vše o Guyových nesnázích z novinových článků, se přizná, že i on někoho nenávidí - svého otce. Bruno také žertovně přednese návrh, jak by se oba mohli svých problémů zbavit - a to dokonalou vraždou. A jak provést takovou vraždu? Třeba tak, že si dva cizinci, které nepojí nic krom podobného problému, vraždy prohodí...

Námět filmu mě okamžitě zaujal. Na jednu stranu to působí celkem jednoduše - prostě jen dva lidi, co si prohodí vraždy - ale zároveň je v tom ta prostá genialita :D Je to jeden z Hitchcockových kratších filmů a vzhledem k tomu, že jsem viděla jedině ty okolo dvou hodin, tak tady to pro mě byl trošku šok a film skončil dřív, než jsem se vůbec vzpamatovala.

Chvílemi jsem měla až husí kůži, jak Bruno sledoval Guye. Celkově to byl vyšinutý charakter. Lži a představy byl schopný zformovat pro svůj prospěch a věřil jim natolik, že se dá těžko říct, jestli byl ochotný lhát až do konce, nebo sám sebe přesvědčil, že má pravdu.

Napětí s dějem stoupalo sice pomaleji, ale přece jen! V druhé polovině, když se blížil konec filmu, byl ukázán Guyův tenisový zápas. Zezačátku mi to připadalo jako trošičku zbytečné natahování, ale když se tu a tam mezi zápasem objevil střih, který se zaměřil na Bruna, jak se vydává na cestu, aby mohl vraždu hodit na Guye, tak napětí začíná být skoro hmatatelné. Guy, který při hře většinou spíš vyčkával, najednou spěchal a snažil se hru, co nejvíc urychlit, aby se dostal do zábavního parku dřív než Bruno a zabránil mu tak vymotat se z vraždy pryč... Prostě wow. Okamžitě jsem litovala, že jsem tu scénu při první myšlence, tak odsoudila. A všechno to napětí vygradovalo v šílený moment, kvůli nějž se vám můžou znelíbit dětské kolotoče. Ve filmech jsem uviděla už tolik kolotočových scén, že je ve filmech zbožňuju pro všechno úžasné drama a v reálu se k nim moc ochotně ani nepřiblížím :D


North By Northwest (1959)

Roger Thornhill, obyčejný reklamní odborník, je unesen zvláštními lidmi, kteří jej mají za někoho jiného. Když se mu podaří utéct jisté smrti, nahlásí událost policii, jenže po únoscích jako by se slehla zem. Všechny důkazy najednou svědčí proti němu. Vydá se tedy po stopách osoby, za níž jej únosci považovali a postupně mu dochází, že tady jde o něco mnohem většího, než si dokáže představit. Rozhodne se tedy celé věci přijít na kloub, ale čím víc toho zjišťuje, tím víc se také zamotává do zpletitých sítí agentů a stává se obětním beránkem plánu americké kontrašpionáže.

Tak tady je nutno hned ze startu zmínit, že tenhle film mě ale zatraceně bavil. Opět zde šlo o podlé hry a plány, které se vymykají kontrole a dochází k ohrožení životů, ale zdá se mi, že děj nabral na rychlosti hned na začátku, narozdíl od většiny filmů, které začínají zvolna a cestou sbírají napětí než dojde k tomu akčnímu, zběsilému a sakra šílenému finále filmu.

Nejlepší na celém filmu je samozřejmě koncept nevinného a nic netušícího člověka, který si žije svůj život, dokud se náhodou neobjeví v nesprávný čas na nesprávném místě a je vtažen do změti šílených událostí. V tomhle si pan Hitchcock vskutku libuje. Do hlavní role Rogera zvolil úžasného Caryho Granta. Věřte mi, s ním na obrazovce se prostě nebudete nudit - krade si pro sebe tolik pozornosti, jako by pro něj i to filmobé plátno bylo malé. Působí jako sympaťák, má super akční scénky ale diváky válcuje hlavně díky svým... nazvěme to komunikačními schopnostmi. Zkrátka - je trochu držka. A každá hláška stojí za to. Ale aby se nezapomnělo na další důležitý Hitchův prvek, také ve filmu nechybí silná ženská postava, která pomůže hlavnímu hrdinovi ( a samozřejmě mu trošku pomotá hlavu) - tentokrát se jedná o Eve Kendall v podání Evy Marie Saint. Z jakéhosi neznámého důvodu se mi herečka zdála mírně netypická pro Hitchcockův film... ale opravdu nemůžu přijít na to, čím to bude. Každopádně i ona se mi ve své roli velmi zamlouvala. Celkově to mezi ústředním duem krásně jiskřilo a nešlo si postavy nezamilovat. Stejně jako film celkově.


Rear Window (1954)

Fotograf L. B. Jeffries je schopný pro případ riskovat i vlastní bezpečí. A díky tomu je právě odkázaný na kolečkové křeslo s nohou v sádře a co hůř - uvězněn ve vlastním bytě. Občas ho přijde zkontrolovat jeho lékařka a pravidelně ho navštěvuje i přítelkyně, kterou zatím považoval pouze za příliš dokonalou panenku, ke které se nejspíš jeho dobrodružný duch nehodí. Po většinu času je však sám a k smrti se doma nudí. Dlouhé chvíle tedy tráví tím, že z okna pozoruje všechny své sousedy, na než má výhled. Pozoruje jejich každodenní obyčejné životy se stejným zaujetím, s jakým lidé v dnešní době celý den pozorují televizi. Dokonce ani v pozorování z okna nechybí pořádné drama a napětí - obzvláště, když začne jednoho ze svých sousedů podezřívat z vraždy. Kdo by ale věřil znuděnému fotografovi, který se momentálně dal na pozorování soukromého života ostatních lidí? Nezbývá mu nic jiného, než vraždu vyřešit z okna do dvora pouze za pomocí dalekohledu a své elegantní přítelkyně.

První část filmu by se opět dala popsat jako to známé ticho před bouří. Seznamujeme se s postavami. Posloucháme dobré hlášky Jeffa v podání skvělého Jamese Stewarta, tu a tam se rozpovídá o svých předsudcích ve vztahu s krásnou a elegantní Lisou, s níž se za chvíli taktéž setkáme a hraje ji úžasná Grace Kelly! Když už jsme zrovna u těch dvou... je zajímavé, jak se vztah mezi postavami, které se už nějakou dobu znají a randí spolu, dokáže vyvinout v jednom malém uzavřeném bytečku a s dvou hodinovou stopáží. Za mě to bylo jedno velké plus. Asi je pravda, že se lidé nejlépe poznají až v krizových situacích. Ano, i když to jsou nereálné postavy :D

To, co se chystám napsat dost možná nebude dávat smysl.

Na filmu je perfektní ta izolace. Život v jedné místosti. Uvědomujeme si, že jsme ve stejné situaci, jako Jeff - odkázáni na židli (kolečkové křeslo) bez možnosti pohnout se - jedině, pokud také máte tu kancelářskou židli s kolečky, můžete se vozit přes místnost sem a zpátky, že. A zatímco Jeffa na křeslo upoutalo zranění, tak nás tam dostal právě tenhle film - a ne a ne dovolit nám na okamžik odejít, zajít si třeba pro pití, jídlo nebo na záchod. Jedinou možností je film násilně vypnout, nebo u něj usnout, jak se alespoň mě potvrdilo.

A když teď kartu trošku obrátíme... Pokud mě pochopíte... Jeff, je zároveň ve stejné situaci jako my. Je z něj pouhý divák, který nemůže udělat nic. Pouze sledovat, přemýšlet, dedukovat a domýšlet si vlastní závěry. A hlavně - nemůže snad vůbec nic udělat, když se jeho milá dostane do nebezpečí. Stejně jako pro ni nic nemůžeme udělat my. Stejně jako když voláme v hororech na naivku typu "Haló je tam někdo?", která míří do sklepa odkud slyší tajemné zvuky a cestou si prostě zapomene rozsvítit a my se ji snažíme varovat ať do toho slepa sakra nechodí, jestli chce žít... nebo když se snažíme zachránit svou oblíbenou seriálovou postavu tím, že jim budeme posílat telepaticky myšlenky... No a stejně... "Já ti to říkala... proč mě ti lidi ve filmech nikdy neposlouchají?". Přesně v téhle situaci se ocitá i Jeff. Nemůže zdravě vyskočit z křesla, vlítnout tam, zachránit den a objasnit vraždu. Musí sedět, pozorovat, nechat tu vlnu emocí, viny a strachu, ať si jen dál klove do jeho vnitřností, ať si je klidně trhá na kusy. Bože jo. Jo to byl skvělý filmový okamžik. Zrovna scéna, kde se Jeff ocitl v takové situaci mi nahnala husí kůži a zanechala na mě celkem dojem.

Vím, že tyhle dva odstavce se daly zkráceně shrnout do jednoho buď s "my v kůži Jeffa" nebo "Jeff v naší kůži", ale měla jsem potřebu ty situace rozlišit - že na jednu stranu se nám to z Jeffova pohledu sleduje strašně dobře, protože jsme na tom jako on a zároveň on je na tom ve filmu stejně jako vášniví diváci u kteréhokoliv jiného filmu, pozorovatel. Doufám, že mě aspoň někdo pochopí xD

Ale nejsilněji na mě z celého filmu působil opravdu ten vztah, který došel k určitému vývoji, i přes nedostatek těch faktorů, které k tomu jsou běžně zapotřebí, jako je prostor a čas.



Vertigo (1958)

Po nehodě, která zapříčinila jeho akrofobii a stav závrati, byl Scottie Ferguson nucen opustit detektivní povolání. Svou práci měl rád a proto rozhodně neodmítne, když ho Gavin Elster požádá, aby sledoval jeho ženu Madeleine s podezřením, že je v nebezpečí. Případ je stále podivnější - působí to totiž jako by Madeleine každý den na pár hodin žila životem někoho jiného. Scottie se podle všech důkazů začíná bát, že je Madeleine posedlá duchem své prababičky. Ale co ho děsí ještě víc, je opakující se historie - mohla by snad Madeleine spáchat sebevraždu stejně jako její prababička? Scottiemu na Madeleine záleží pořád víc a vypadá to tak, že ty pocity jsou oboustrané. Musí ji ochránit. Ale zvládne to i se svým strachem z výšek? Tam, kde to vypadá, že příběh končí, však teprve začíná.

Zrovna u Vertigo jsem měla trošku problém se sledováním. A ten problém nebyl ani tak zapříčiněn filmem, jako spíš mou vlastní naivitou a útulností postele. Vždycky si musím naházet polštáře do rohu postele, zabalit se do deky, zatímco si noťas postavím k posteli, zapnu film a upíjím malinový čaj. Ať už se dívám na cokoliv, do pár minut mi ztěžke hlava a položím si ji na polštář... pak mrknu jednou, dvakrát a potřetí až když běží titulky. Vertigo jsem při každém probuzení posunula zpátky k bodu, který jsem si pamatovala a koukala jsem se dál... a takhle jsem to ten večer udělala pětkrát a stejně jsem film musela dokoukávat až o pár dní později.

Ani to rozkouskované sledování se nijak negativně neodrazilo na skvělém filmovém zážitku. Často nám Hitchcock prostě naservíruje film a my o něm máme určitou představu... ale to pouze do okamžiku, kdy se celý den převráti naruby a vy si nejste jistí, co si všechno si na vás ten obtloustlý chytrolín s těmi svými teriéry připravil. Nevíte čemu věřit s prostě se filmem necháte naprosto strhnout a uchvátit. Tady u Závrati jsem tedy první polovinu filmu věřila tomu, co tam bylo. Že by si Hitchcock ve filmu opravdu trochu zahrával s nadpřirozenem? To mi k němu nějak nesedí... Ale co už, on vždycky překvapí. A taky že překvapil, i když úplně jiným způsobem. Druhá půlka filmu byla... strašně intenzivní. Alespoň mě to tak připadalo. Intenzivní tím psychickým nátlakem, kdy opravdu cítíte, ty šílené rozpolcené pocity postavy a nemůžete si pomoct, prostě se cítíte stejně hrozně, jako ta postava.

V celém filmu skvěle fungují herci a jde vidět, že Hitchcock si opravdu dokázal vybrat skvělé herce do svých rolí. James Stewart je mi neuvěřitelně sympatický ve svých rolích a Kim Novak se prokázala jako další skvělá hitchcockovská blondýnka.

Na závěr děj udělal ještě jeden kotrmelec a zanechal mě v mírném šoku. A možná jsem z toho dostala taky trochu závrať :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rosie. Rosie. | Web | 12. července 2018 v 23:10 | Reagovat

Úryvky k prvním dvou filmům číst odmítám, protože se na ně těším a co nevidět se na ně i vrhnu a bojím se, co bys mi prokecla ve svých shrnutí.. :D

A teď k těm dvěma co už jsem na základě tvých doporučení viděla.. :D
Rear Window - vztah mezi nimi mě taky vzal.. ze začátku pochyboval o tom, že by pro něho byla ta pravá z dovůdu toho, že je až příliš dokonalá.. to bylo hrozě zvláštní, ale pak poznal že není jen šaty a šperky a pěkná tvářička, ale že má i koule a teprve tím u něho asi zabodovala.. :D Jinak je hustý dívat se na tvůj pohled na film, jakožto na tvůj pohled z Jeffova pohledu :D Naproto jsem tě pochopila a u scény, kdy byl odkázán jen na křeslo a blesk fotoaparátu, jsem zatajila dech a naskočila mi husina a já si jen říkala, do prdele co teď?.. Trochu mi to připomnělo jak moc miluju film Čekej do tmy s Audrey. :D

Vertigo - Když se na to teď dívám zpětně, tak ti řeknu, co mi ten film zanechal na paměti! Velkou nasranost. Přesně jak tvrdíš.. koukáš se na filma a jak kdyby do toho prvního filmu pustil film druhý, a absolutně to nemělo spojitost a nedávalo to ani hlavu ani patu... konec mě vzal a naštval a já si teď nejsem už vůbec jistá, že se mi ten film líbil.. :D Jsem z něj frustrovaná a nevím, co na to říct.. prostě mě Hitchcock dostal do nepříjemné zmatečnosti :D Jakože dobře on, ale taky jakože ať mě ten chlap nesere :D :D Ještě že tam byl James Stewart aspoň :D

Hele já se rozhodla když už jedu ty Marvelky, že to udělám pořádně .. takže jedu i seriály.. :D Tudíž teď koukám na Agentku Carter, protože jsem si jí tak brutálně zamilovala, že když jsem zjistila že je o ní celý seriál, tak jsem to musela zapojit.. :D A rozhodla jsem se i, že na blog přidám recenzi na MArvel seriály! :D Takže někdy o víkendu bych měla přidat na první sérii článek.. pokud mi to teda půjde sepsat.. když tak na to hodím bobek a sepíšu až potom na Iron Mana noo :D :D

2 alienee alienee | Web | 19. července 2018 v 10:12 | Reagovat

[1]: Ále, tam jsem snad ani nic neprokecla xD aspoň jsem se snažila... xD

Právě ta scéna mě absolutně zabila. Jen Jeff, na křesle s bleskem fotoaparátu a vrah před ním. Fůha... to jsem si samými nervy vyryla půlměsíčky do dlaní díky zaťatým pěstím :D a stejně tak u té scény, kde se Lisa dostala do toho bytu a on ji taky jen mohl sledovat a strachovat se o ni :D

Mě se právě díky toho Vertigo strašně moc líbilo :D Miluju když mi ty filmy naprosto požvýkají mozek a jen tak mě tady zanechají sedět ve tmě a přemýšlet "A co dál?" :D

Joo Carterová je sakra dobrá a Jarvis je úžasný! Je mi líto, že seriál skončil po dvou sériích, zatímco Agents of S.H.I.E.L.D. jedou dál a já už na to nedokážu koukat od půlky třetí série, protože to bylo nic moc.. ale za pár narážek na filmy těch pár dílů stálo!

3 Ami Ami | E-mail | Web | 21. července 2018 v 13:32 | Reagovat

Pekný nový design. ;D
Milujem horory od Hitchcocka, tie naozaj stoja za to! Z týchto som videla zatiaľ len Vertigo a Strangers on a Train.

4 alienee alienee | Web | 25. července 2018 v 11:04 | Reagovat

[3]: No to vůbec, vždycky nad tím půl dne sedím, snažím se něco dát dohromady a pak tady stejně jen hodím nějaké jednoduché pozadí, protože všechno vypadá děsně :D
Škoda, že zrovna těch hororů moc nemá, ale tyhle filmy jsou naprosto geniální :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama