movies | audrey hepburn #1

24. července 2018 v 9:29 | alienee |  alienee goes to the movies
Polovina prázdnin bude brzy za námi a jak můžete průběžně sledovat, se svými letními plány si nevedu zrovna excelentně. I přes to, jak jednoduché a prosté cíle jsem si nastavila, některé mi začínají připadat nesplnitelné a některé dokonce nesplnitelné opravdu jsou - sbohem, růžové vlasy. Alespoň to koukání na staré filmy se mi poslední dobou dařilo... nebo aspoň netuším, kdy jsem naposled viděla nějaký film z 21. století.

Minulý týden jsem ve třech volných dnech mezi koncem jedné brigády a začátkem druhé shlédla každý z těch dnů jeden film s úžasnou Audrey Hepburn. Začala jsem krásnými Roman Holiday, pokračovala téměř pohádkovou Sabrinou a poslední volný den jsem si užila u své oblíbené a již dříve viděné Breakfast at Tiffany's. A nebyla bych to já, kdybych se průběžně nedokopávala k jakémusi zmatenému sepsání a doporučení...

Slibuju, že příští film, o kterém napíšu, bude z tohoto století a dokonce i desetiletí, vážně. Už mám ten film vybraný a těším se, až se na něj znovu podívám a napíšu tady. Do té doby bych si však chtěla ještě předpřipravit mixtape za červenec, ať mám co vydat, zatímco budeme na dovolené. Dále si začínám připravovat článek na jednu letní knížku a uvidíme, co se všechno vůbec semele :D Ale teď už nebudu zdržovat a představím vám tři filmy s Audrey Hepburn, které zaručeně musíte vidět! :D



Roman Holiday (1953)

Život princezny není jednoduchý. Denní program zaplněný od rána do večera a hlavně: k smrti nudný. Setkání sem, setkání tam. Velice mě těší. Děkuji. Ne, děkuji. Samé povinnosti a zdvořilosti a žádná zábava. Mladá a velmi znuděná a frustrovaná princezna Anna toho všeho už má pokrk a během státní návštěvy v Římě uteče svým strážcům. Ztracená v ulicích Říma potkává amerického novináře Joea Bradleyho. Joe samozřejmě zahlédne v uprchlé princenzně skvělou příležitost a proto jí začne provázet po Římě a plní její prostá přání, avšak postupně se do mladičké princezny zamiluje.

Takže. Máme tady princeznu Annu, která utekla před nudnými povinnostmi šlechtičny vstříc živému a barvitému světu v ulicích, kde lidé pijí, tančí a veselí se až do rána. A na druhé straně máme Joe Bradleyho, novináře, zadluženého ze všech stran. Jejich cesty byly propleteny dříve, než se vůbec setkali. A dokonce přesto, že princezna Anna nečekaně odbočila z hlavní cesty na postranní pěšinku, stejně se ta pěšinka střetla s cestou Joea a jejich seznámení proběhlo za naprosto jiných okolností. A to byla ta chvíle, kde jsem očekávala lásku na první pohled, kterou postavy okamžitě budou projevovat každým slovem, každým gestem. Hrdina Joe zachránil dívku v nesnázích! Ale počkat - hrdinu Joeovi se jeho nová role chůvy moc nezamlouvá a nejradši by tu neznámou unapůl spící dívčinu nechal v taxíku, aby ji odvezl, kam jen bude chtít, jen ať ji má hrdina Joe z krku! Nakonec ji přece jen musí vzít k sobě domů - ale bude spát na pohovce! Karta se však obrátí, když Joe zjistí, že ta ospalá slečna, kterou vyhodil z postele na pohovku je vlastně princezna, se kterou měl mít interview... a která by mu takhle mohla vydělat ještě větší sumu peněz, než vůbec očekával. Tak přece nenechá svou příležitost tak neuctivě spát na pohovce! A tak se tedy stává princezninou chůvou po celý druhý den a provádí jí po Římě se snahou zachytit každou informaci, každý princeznin názor a každý okamžik s ní pro příběh, který by byl hoden titulních stránek novin.

A právě skze jejich společný den v Římě, kdy oba dva mlží a neprozrazují, čím jsou, ale naopak se díky toho dere na povrch to kým skutečně jsou, pozorujeme kouzelný příběh a propadání se hlouběji a hlouběji lásce při každém dalším úsměvu a pohledu z očí do očí.

Všechna má předchozí očekávání od filmu byla mylná, v nevědomosti jsem si představovala úplně jiný příběh než byl ten, který nám byl naservírován, ale o to je to lepší. Možná proto ráda hádám, co to bude za film, z pouhých názvů a žánrů. Proto, že jsem ráda vyvedena z omylu... alespoň takovým příjemným způsobem, jako právě u Roman Holiday, nebo snad u všech starých filmů, v nichž očekávám odbyté klišé dnešní doby, ale pokaždé, snad skutečně pokaždé jsem nečím mile překvapena. Ódin žehnej starším filmům.

Roman Holiday je jeden z filmů, u nichž se nejednou upřímně a ze srdce usmějete a který bych vám doporučila shlédnout v prázdninový večer, zatímco upíjíte limonádu, nebo ledové frappé a z otevřeného okna se k vám line večerní koncert okolní fauny. Co je taky lepšího, než aspoň pomocí filmů zamířít do uměleckých koutů Itálie, Španělska a Francie, že?

Sabrina (1954)

Sabrinin příběh se odehrává na Long Islandu, kde žije společně se svým otcem, šoférem milionářské rodiny Larrabeeových. Larrabeeovy mají dva syny - Linuse, nudného workoholica a mladšího Davida, bezstarostného lamače dívčích srdcí. Sabrina, neštastně zamilovaná do Davida, musí neustále s těžkým srdcem pozorovat, jak se její vyvolený dvoří každé hezké dívce z okolí a o ni ani pohledem nezavadí. Aby se naučila stát nohama na zemi a nesnažila se dosáhnout vzdálených hvězd, posílá ji otec do kuchařské školy v Paříži. Po dvou letech strávených v městě pro zamilované se místo té nešťastné holky s odřenými koleny vrací sebevědomá, elegantní dívka, která si okamžitě vyslouží Davidovu pozornost. Jenže Larrabeeovým se rozhodně nezamlouvá, že se jejich zbrklý syn zakoukal do šoférovy dcery a svým nestálým rozhodnutím ohrozí finanční zisk rodiny. A tehdy nastupuje Linus se svým plánem, jak se okouzlující Sabriny zbavit...

Audrey Hepburn trochu na styl Popelky. Tuším, že ani jako malá jsem nefandila většině pohádek. Měla jsem ráda Petra Pana - prostě žádné ty princezničky a princové, ale zatraceně skvělí piráti, nikdy nedospívající děti a krokodýl, co spolk hodiny... a já věřím na víly, a jo a jo. A Popelka, ta mi byla vždycky nějak nejvíc nesympatická. Ale to jsem celkem odbočila, že? Chtěla jsem se tím dostat k tomu, že Sabrina, jakožto romantický příběh občas až s pohádkovými prvky, pro mě byl příjemným filmem na deštivé odpoledne. Zahnal chmury a ulovil si drtivou většinu mé pozornosti a odvedl mě tak dál od vtíravých mozkomorech, kteří pravděpodobně dorazili jako výsledek vyčerpání. A tak mi tedy film Sabrina zajistil ten dnešní odpočinek, který jsem potřebovala.

Stejně jako Roman Holiday nepostrádal ani tento snímek s Audrey momenty, při nichž se usmějete, uchechtnete a nebo dokonce začnete vyhledávat podobnosti s vašim vlastním světem a s lidmi v něm. Například služebnictvo předčítající Sabrininy dopisy s Paříže - hned jsem si vzpomněla na přátele s nimiž si takhle sesedneme a komentujeme nečí vyprávění až děsivě stejným způsobem :D

Audrey byla samozřejmě ve filmu kouzelná a úžasná - ani nevím, jestli vůbec dokáže být jiná. Sice jsem s ní viděla jsem tři filmy, ale v každém z nich byla zatím perfektní a počítám s tím, že její výkony se budou pohybovat na herecké laťce vysoko i v ostatních filmech. V roli Davida se mi zalíbil i William Holden, kterého jsem vlastně viděla poprvé. Chvílemi jste skoro i mohli vidět ty nenápdné jiskřičky mezi ním a Audrey. Četla jsem, že se do sebe dokonce během natáčení zamilovali - a zrovna mě to nijak nepřekvapilo, spíš by bylo divné, kdyby všechny ty jiskřičky byly součástí hereckého umu. Jediné - nebo spíše jediný - co mi na filmu kapánek vadilo, byl Humphrey Bogart. V žádném jiném filmu jsem ho pravděpodobně taky neviděla, když se u těch starších soustředím spíše na horory, nějaké určité režiséry a určité herce, takže bych asi neměla soudit... Ale jednoduše s rolí Linuse v Sabrině, jakožto prvním filmem, ve kterém jsem na něj narazila, na mě zrovna velký dojem neudělal. Nejspíš bude dobrým hercem, ale tady šlo vidět, že něco není úplně v pořádku. Chemie mezi ním a Audrey byla naprosto nulová a celkově působil tak... chladně. Nemastný, neslaný - tak se to říká, nebo ne? Nějak mi to nedalo, tak jsem se musela podívat na informace a zajímavosti k filmu a skutečně se tím věci vysvětlily - Bogart nenáviděl Holdena, pravděpodobně nebyl zadobře ani s režisérem Wilderem a asi si našel i odpor k Hepburnové, o níž údajně prohlásil, že je netalentovaná... no, asi to na place jiskřilo všemi možnými emocemi. Ostatně, vypadá to tak, že většina diváků zrovna z toho napětí způsobeným Bogartem, nebyla spokojená, tak se aspoň necítím nějak neuctivě vůči herci a netápám po něčem, co jsem mohla špatně pochopit... takže děkuji.

Mimo chladné herectví Bogarta bych ale neměla rozhodně co vytknout. Film můžu doporučit hlavně pokud se nejprve podíváte na Roman Holiday a budete potřebovat zalepit zlomené srdíčko nějakou izolepou z happy endu, určitě se podívejte na Sabrinu.

Breakfast at Tiffany's (1961)

Holly Golightly je mladá, půvabná, ale také velmi výstřední. Její obdivovatelé stojí fronty alespoň na okamžik strávený v její přítomnosti a rozhodně se nebrání platit jí vysoké částky na dámy nebo na taxi, mimoto žije i z peněz uvězněného mafiána, s nímž si chodí popovídat do vězení a předává dál jeho "zprávy o počasí". S nikým se neváže, nechce nic a nikoho vlastnit a už vůbec nechce být ona někým vlastněna. Čeká až na peněžně výhodný sňatek, díky kterému by se mohla postarat o sebe i o svého bratra až se vrátí z vojny. Její život čeká změna, když se do domu, kde bydlí, přistěhuje mladý pohledný spisovatel Paul Varjak, který se do Hollyiny exotičnosti a nestálosti zamiluje. Paulovi se občas zadaří poodkrýt Hollyinu minulost a nachází tak i pochopení pro její povahu, což však nijak nezmírní bolest z neopětované lásky.

Tak já vám nevím, lidičky, Prázdniny v Římě byly perfektní, ale mou srdcovku Snídani u Tiffanyho, to prostě z prvního místa nevyřadilo, spíše se teď o to místo musí oba filmy dělit. Tady Snídaně u Tiffanyho byl vlastně první a dlouhou dobu i poslední film s Audrey Hepburn, který jsem viděla. Viděla jsem jej už před několika lety v televizi, ještě mladší, než je momentálně moje sestra, v době, kdy jsem byla nonstop zamilovaná do Lord of the Rings a chvílemi jsem svou pozornost věnovala raným marvelovkám do prvních Avengers. Tehdy jsem se na film jen dívala s hlavou někde v Hobitíně, nedávala jsem pozor a opravdu jsem nechápala, proč ten chlap z vězení říká takové nesmysly o počasí. Později jsem to viděla až před nástupem na střední školu. A tehdy jsem film konečně vnímala. Pochopila jsem zprávy o počasí. Pochopila jsem Holly. A hlavně jsem se do Snídaně u Tiffanyho konečně naplno zamilovala. A jak ráda jsem si tu lásku tento týden připomněla. Na film jsem se dívala s veškerým nadšením a mračila jsem se na každé vyrušení, které přišlo, ať už se jednalo o mamčino razdávání povinností, nebo bratrance, který si pouze nevinně přišel půjčit knížku.

Vlastně ten příběh není nějak světoborný. Holly je prostě obyčejná holka, která sice pořádně neví, co chce ale rozhodně se nechce nechat zavřít do pomyslné klece a proto si New Yorkem kráčí jako ctnostná dáma, tráví čas se smetánkou a aby se v budoucnu mohla postarat o svého bratra, až se k ní vrátí, nechává si platit od bohatých "krys". A tahle Holly by prostě nebyla Holly bez Audrey. Role Holly se hodně liší od rolí princezny Anny nebo Sabriny, ale Audrey jí stejně věnovala své nezapomenutelné kouzlo, díky němuž se Snídaně u Tiffanyho stala kultovním filmem, který by měl vidět každý. Co se týče George Pepparda v roli Paula, tak je nutno podotknout, že občas působil... no, trošičku bez emocí. Jen stál a koukal, na tváři buď poker face nebo letmý úsměv. Ale na druhou stranu - a připadám si teď strašně nespravedlivá - jsem ocenila, že konečně k Audrey dali skoro stejně starého herce, nebo aspoň někoho, kdo nevypadal, jako by mohl být spíš její otec. Zdá se mi, že v těch starších filmech opravdu často vybírají mladičké herečky a přidají k nim o dvacet let starší herce, kteří jsou sice dobří, ale postavy pak vypadají zvláštněji jako pár. Aspoň u těch Hitchcockových filmů je to hodně časté - ale na Jamese Stewarta se prostě nemůžete zlobit. A tak - abych byla upřímná a ještě víc nespravedlivá - Paul je tady takový mlaďoučký hezounek, čímž si u mě získává bezvýznamné plusové bodíky. Líbil se mi ten vztah mezi Paulem a Holly i přesto, že jejich společné scény byly vybudovány spíš na dni, kdy dělali to, co ještě nikdy dřív nezažili (nejlepší scénka - menší krádež v obchodě) a finálním happy endu. To byly pro mě ty nejsilnější scenky, které se mi nejvíce zamlouvaly a stály jako pevný základ podpírající zbytek filmu.

Ódine! Ta poslední scéna! I kdybyste ze zbytku filmu nebyli tak nadšení, není snad možné aby se vám nelíbil závěr filmu, ve kterém velkou roli sehraje také miláček celičkého snímku - koucour. Hollyina zrzavá kočka bezejména, nás tak nenápadně doprovázela několika okamžiky filmu, jen aby nás dovedla k finále, kdy nejenže odhalí Hollyiny city, ale také světu dokáže, že ke štěstí potřebujete jen svou drahou polovičku a kočku.

Snídaně u Tiffanyho je jednoduše milá podívaná, která vás dojme až k samotnému konci, ale bude vás bavit. Povinná sentimentalita :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 24. července 2018 v 16:22 | Reagovat

Aaa, Raňajky u Tiffanyho som videla, zvyknú to dávať v telke cez vianočný čas. 😀
Ty vieš vždy tak krásne popísať tvoje pocity z filmov, vieš to tak krásne prežiť. 😊

2 alienee alienee | Web | 25. července 2018 v 11:02 | Reagovat

[1]: Toho jsem si všimla teprve minulé Vánoce, takže letošní se snad i budu dívat, pokud neumřu z dabingu :D Děkuji :3

3 Michelle Rosie Michelle Rosie | Web | 26. července 2018 v 14:15 | Reagovat

1. Ano, myslím si, že ty plastové kelímky se zálohou už rozšířili všude, u nás v květnu to bylo na akci taky a musím uznat, že čistější to u nás nikdy nebylo. Nezakopávala jsem o bordel jako každý rok a bylo to super. :) Tohle byl vážně skvělý nápad a nějaká ta možnost levného plastového kelímku tady naštěstí nebyla nikde. Mluvit se začíná o tom teprve teď když kvůli tomu muselo umřít tolik zvířat. Štve mě to. Byla jsem vychovávaná také v domáctnosti, kde se netřídilo, ale hned jak jsem měla trochu rozumu, myslím kolem 14. - 15. roku, tak jsem s tím začala doma prudit. Trvalo to nějakou dobu ale teď už poctivě všichni členové domáctnosti třídí doslova každý prdík. A za to jsem ráda. A myslím si, že nám to nějak extra čas nekrade a máme dobrý pocit z toho, že aspoň něco málo děláme správně.

2. Hele mě Malý princ taky nikdy nelákal znova, ale prostě jsem se včera z ničeho nic rozhodla z minuty na minutu, že si to prostě přečtu. Netuším, jak mě to napadlo, ale napadlo! :D No a byl do hodinky přečtený. O:) Aspoň jsem si hned mohla zapsat další knížku do seznamu. :D

3. Audrey Hepburn miluju! Zbožňuji s ní - jak ukrást venuši, čekej do tmy a šarádu. Ale tyhle tři filmy, cot tu máš se chystám zkouknout snad věky a ještě pořád jsem se k nim nedokopala. Děsný se mnou. :D Nekoukám teď na film vlastně vůbec. Od Kapitána Ameriky jsem viděla jen pár dílů seriálu agentky Carter a ještě jsem nepokročila. Docela se snažím teď číst aspoň. :D Dneska ráno jsem se pustila do Kinga! Holčička, která měla ráda Toma Gordona. Jako jsem na 30. stránce a už šla knížka do mrazáku. (jestli si viděla seriál Přátelé?) :D Horory miluju, ale trochu se bojím co mě čeká a nemine při pokračování. :D
Což mě přivádí k tomu, že vyšel nový seriál - Castle Rock na motivy Stephena Kinga a moc se na to těším, takže hned jak budou titulinky, tak jdu na to.. Možná že na to půjdu i bez nich, pokud je do večera nepřidají. :D

4. Prázdniny v Římě - mám takové potuchy, že by se to mohlo podobat docela filmu Hon za svobodou s Mandy Moore. :D Ale samozřejmě se k tomu už někdy dokopu, slibuju! Zní to úžasně a hlavně Audrey prostě uctívám! :)

5. Na Sabrinu si taky brousím zuby docela dlouho, kruci fakt se k tomu musím dostat! :D

6. Snídani u Tiffanyho se taky chystám zkouknout docela dlouho. Hej já si jdu hned dát stahovat tyhle 3 filmy a prostě se na ně jak bude chvilka musím podívat. To je hrozný se mnou tohleto. Ještě jak si mi to tady popsala svými slovy (které mi nepřipadají zmatené náhodou!), tak si mě nalákala prostě hodně moc! :D

PS: Viděla si film - Stalo se jedné noci?.. Ten taky mám hrozně ráda, ale je teda taky starší a černobílý.. Jenže tam hraje můj milovaný Clark Gable, což je moje největší platonická láska ze starých filmů.. takže jasná výhra film! :D No a teď se mi k těm platonickým láskám díky tobě samozřejmě přidal James Stewart! :D Ale Clark.. ach Clark Gable... ten by si mě taky omotal kolem prstu. :D A úplně nejlepší je ve filmu Jih proti severu... nebo se mi taky moc líbil ve filmu Mustangové, ale v Jih proti severu jsem se do něj zamilovala nejvíc. :D

4 Michelle Rosie Michelle Rosie | Web | 26. července 2018 v 14:16 | Reagovat

Upss. Jsem se rozjela. :D

5 benjaminek benjaminek | Web | 26. července 2018 v 16:46 | Reagovat

S Audrey jsem,přiznám, viděla jen Snídaně u Tiffanyho, ale mám v plánu zkouknout i Sabrinu. Audrey opravdu zbožňuji:)

6 alienee alienee | Web | 3. srpna 2018 v 8:22 | Reagovat

[3]: Ty kelímky jsou fakt skvělý nápad, ale na těch CoO šlo vidět, že lidi si občas stejně radši koupí ty, které okamžitě vyhodí :/ Doma se už taky snažíme třídit, v naší vesničce totiž dodali každému domu popelnice na třídění plasty vs zbytek, tak se snažíme třídit snad všichni :D
S tím Castle Rockem mi čteš myšlenky! Koukla jsem na první díl, když zrovna vyšel a bylo to skvělýýý ♥
Stahuj filmy a koukni až bude čas a nálada :D Já si zase hned zapisuju ty další filmíky, co tady zmiňuješ a snad brzy taky kouknu! :D

[5]: Jen do toho, Sabrina je skvělá! A ty prázdniny v Římě rozhodně také stojí za shlédnutí... no ještě aby ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama