Jo Nesbø | Lovci hlav

27. srpna 2018 v 11:05 | alienee |  books
Aneb nejen moje první nesbovka...

autor: Jo Nesbo
název: Lovci Hlav (Hodejegerne)
žánr: detektivní, thriller
vydání: 2008 (ČR 2011)
počet stran: 265
zfilmováno: ano (2011)

Roger Brown vede velmi nákladný životní styl, na který mu rozhodně nestačí jeho plat nejlepšího lovce hlav v Norsku. Miluje svou krásnou ženu a chce jí dát všechno na světě, například i její vlastní galerii, ale nechce jí dát to jediné, po čem jeho žena touží nejvíc - dítě. Roger si tedy přivydělává kráděžemi uměleckých děl. Usměje se na něj štěstí, které by mohlo vyřešit veškeré jeho potíže s penězi - seznamuje se s Clasem Grevem, který je perfektním kandidátem na vysokou pozici ve firmě a navíc vlastní Rubensův obraz. Roger tedy potřebuje ulovit jeho hlavu i jeho obraz. V Clasově bytě však nachází něco, co by radši nikdy nenašel. Spustí se nečekaný sled událostí a začíná hon na hlavu Rogera Browna.


Zdálo se mi nemožné zamilovat si alespoň jedinou postavu. Máme tady Rogera Browna, zlodějíčka, který sice má milující manželku, ale také komplex ze své výšky (což je pohon na jeho cestě vzhůru po příčkách dobré kariéry) a má neustále pocit, že své ženě musí dát každou drahou zbytečnost, jen aby si ji udržel. Je povrchní, rád se povyšuje nad ostatní, vychytralý, umí číst v lidech a nechybí mu humor, obzvlášť, pokud je vtípek na účet ostatních. Clas Greve je sebedědomý, přirozeně okouzlující a cílevědomý, ale tušíte v něm něco, co se vám prostě nezamlouvá. Z výraznějších mužských postav je zde ještě Ove Kjikerud, Rogerův pomocník v krádežích, ze kterého mi bylo spíše zle... Vyšinutý slizoun.

A vlastně... každá postava působila trochu... narušeně... až psychopaticky.

"An artist who maintains that he has been misunderstood is almost always a bad artist who, I'm afraid to say, has been understood."

Přestože jsem si nikoho nedokázala oblíbit, kniha jsem četla jedním dechem a od chvíle, kdy se akce rozjela a Rogerovi se hroutil celý jeho svět pod nohama, tak jsem mu fandila. Fandila jsem mu v boji na život a na smrt, ať je to zrovna on, kdo z toho vyvázne živý. Připadalo mi to tak skutečné, když se najednou ten povrchní lovec hlav, který na začátku působil téměř neohroženě, začal bát. Byly chvíle, kdy na mě ještě doléhal vliv nedávno opakovaně dočteného Nikdykde Neila Gaimana - ta knížka ve mně vždy vyvolá přirovnávání lidí ke zvířatům - a představovala jsem si Rogera jako zajíce. Běží bílým sněhem, srdce mu strachem neuvěřitelně rychle tluče v tom maličkém krevním oběhu. Běží před velkým predátorem. Je to asi dost iracionální představa, ale za to opravdu může Nikdykde. A Roger skutečně utíkal před predátorem, poháněný strachem. Dokonce se i schovával - a schovával se sakra chytře (jedna scéna teda byla... dost šokující a nechutná a nikdy mi nepřišlo tak těžké něčemu uznat svým způsobem genialitu, protože opravdu netuším, koho by to sakra napadlo i v těch nejhorších, nejhrůznějších chvílích). Utíkal a schovával se tak dlouho, dokud nebyla řada na něm, aby obrátil kartu a dotáhl tak děj do grandiózního konce, kde jsem už opravdu lítala očima po řádcích a pomalu se dočítala k posledním stránkám a soustředěně jsem se na knihu mračila (jak jsem byla upozorněna rodinou ve chvíli, kdy už z toho měli pocit, jako bych prý po noch tu knížku měla naštvaně hodit... ale já se jen soustředila a vstřebávala, jo?). Na závěr mě knížka dokonce přimluvila promluvit nevědomky nahlas. Většinou se jednalo o "Co?!" a trochu obsáhlejší "Cože?" chvilemi i o Rosieovské "Cožeee?" a v těch chvílích jsem se buď chtěla vrátit o několik stran zpátky, jestli mi náhodou něco neuniklo, než mi konečně docvaklo, že to byl autorův záměr anebo v jiných případech mi prostě zacukalo koutky a já se nemohla ubránit úsměvu, protože sakra cože se to právě stalo?

Film vyšel v roce 2011

Hned den po shlédnutí jsme se s rodiči podívali i na filmovou verzi. Film zezačátku slušně následoval knižní předlohu a byl opravdu skvělý s perfektním obsazením - někdy jsem si říkala, že přece ani nemohli sehnat takové herce (například tlustá dvojčata od policie... jak?!). Ale knížka byla přece jen... trochu surovější, chytřejší a ve filmu se rozhodli vynechat jednu jedinou věc, díky které tam vlastně nemohli dát jedno to překvápko ke konci a to mě zamrzelo. Ale i tak... komu se nechce do knížky, film by nejspíš stačil :D Ale knížky jsou prostě lepší, přečtěte si knihu.

Shrnuto a podtrženo - moje první zkušenost s panem Nesbem a zatraceně, ten vychytralý Nor mě dostal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 6. září 2018 v 7:11 | Reagovat

Hmm, taky po něčem z jeho tvorby dlouho koukám, protože toho jména je všude dost. Líbily se mi tvé čtecí reakce, tak dám asi na tebe, až zase vlezu na nějaký knižní eshop. :D

2 Meyri Salywely Meyri Salywely | Web | 20. září 2018 v 15:30 | Reagovat

Tak to zní ctive

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama